Jsou to jenom děti, které měly smůlu

Část populace, zejména romské, která se v nezletilosti nebo později setkala negativně se zákonem, ať už z viny vlastní či vinou rodiny, které soud nařídil tzv. „ústavní či ochrannou výchovu“, bývá umístěna v dětských výchovných ústavech a výchovných ústavech pro mládež. Tyto děti jsou na základě rozsudky odebrány z rodin (někdy se o rodině nedá ani mluvit) a prostřednictvím diagnostických ústavů umístěny ve výchovných ústavech. V těchto zařízeních potom následuje tzv. převýchovný - socializační proces, který trvá velmi často až do 18 let věku, kdy funkce ústavní výchovy automaticky končí a oni se vracejí do původního prostředí rodiny, kde se pochopitelně za dobu jejich převýchovy nic nezměnilo. To znamená, že veškeré úsilí speciálních pedagogů (mnohdy po dobu několika let) má velmi nízký efekt. Úspěšnost převýchovy my pracovníci výchovných ústavů odhadujeme na 40–50%. Druhá část mládeže - „nepřevychovaná“ - se dopouští většinou brzy po propuštění z ústavu kriminální činnosti a končí ve výkonu trestu. Mnozí se do výkonu trestu dostávají již během pobytu v ústavu.

Tato oblast školství byla vždy zejména z politických důvodů na okraji zájmů ministerstva školství. Zastírali jsme si, že v socialismu vůbec takové děti a mládež existují.

Nejvíc nás bolí současný stav, kdy došlo k rozpadu spolupráce mezi ústavy a dalšími složkami. Velmi špatně pracují odbory sociálních věcí - orgány péče o děti, soudy nepracují vůbec, policie má úplně jiné starosti, než jsou děti z…