Irácký vabank

„Vypícháme oči všem, kdo se odváží napadnout arabský národ,“ prohlásil Saddám Husajn, když 10.srpna vyhlásil svatou válku zahraničním jednotkám na Blízkém východě. Aby svou řeč o provaze v domě oběšencově ještě zdůraznil, použil o týden později termín „agresívní národy“. Svou vlastní agresivitu totiž nyní směřuje na jihozápad - proti arabským sousedům. Rychlokvašené sbratření s Íránem mu umožnilo přesunout iráckou miliónovou armádu včetně elitních divizí na hranice se Saúdskou Arábií: jen 350 kilometrů od největšího ropného pole na světě v Ghaváru, petrochemického komplexu v Džubajlu a největšího saúdského terminálu v Rás Tanúře. Po obsazení těchto lokalit by skutečně mohl otřást světovou energetikou. Komentátor polské Gazety wyborczej výstižně charakterizoval nynější situaci jako „mír, hrozící válkou“.

Vhodný termín k jižní operaci už Saddám Husajn zřejmě propásl, a to spíše zásluhou americké přítomnosti v Saúdské Arábii než vlivem embarga OSN, které se může plně projevit až po několika měsících. Generálu Normanu Schwarzkopfovi se podařili přesvědčit saúdského krále Fahda, že nesmí zopakovat chybu, které se dopustili týden předtím sami Američané, když považovali irácké manévry za pouhé harašení zbraněmi. Stav iráckých jednotek v Kuvajtu dosáhl 170.000 mužů a 500 tanků, dalších 300 tanků čekalo podél irácké hranice. Hrozilo tak nebezpečí dvojího útoku: jednak podél pobřeží Perského zálivu na ropná pole, jednak přímo na hlavní město Rijád. Definitivní argument…