vazácké humory

„Tady ochranka prezidenta. Dejte mi ihned šéfredaktora!“

„Kterýho?“

„Probůh, kolik jich tam máte?“

"Dva, z nakladatelství a z deníku.

"Centrála přepíná na deník Mladá fronta.

„Tady ochranka prezidenta. Vy jste vyslali novináře, aby unesl prezidenta?“

„O co jde?“

„Nějaký chlap unesl prezidenta a tvrdí, že má na to od vás papír.“

„To já nevím, to se musím poptat po redakci, buď by to byl někdo z vnitra nebo z kultury…“

Pokud vám tento rozhovor připadá absurdní, máte pravdu. Není však tak úplně nepravděpodobný. Odvaha redaktorů Mladé fronty se sice scvrkává tváří v tvář esům minulého režimu - naposledy dali šanci rozezpívat se bývalému řediteli rozhlasu Kvapilovi, aniž se zmohli na jedinou tvrdou protiotázku -, zato vyrůstají v heroje, když si na anonymní veřejnosti menších měst zkoušejí „nové postupy“. 24.7. vyvěsili na Žižkově náměstí v Táboře rasistická hesla a o dva dny později se pochlubili, jak za to dostali od jednoho Roma pěstí. 4.8. zase referuje Karel Hvížďala, jak jeden mladofrontovní „reportér“ ukradl v Olomouci v samoobsluze na zkoušku konzervu - a velký znalec Západu pan Hvížďala pak zasvěceně radí, že u nich se to řeší soukromými detektivy. Že by si u nás hodlal otevřít kancelář?Právní stránku těchto postupů kritizoval už v Lidových novinách dr.Tomáš Sokol. Mně však jde o to, že jsou to hříčky nemravné i z hlediska momentálního stavu novinářské profese u nás. Proč? Ve svobodném světě jsou přece novináři…