Je třeba jednat!

„Od sametové revoluce se vůbec nic nezměnilo. Soudruzi sedí stále na stejných židlích a smějí se pod vousy a s lidma si dělají co chtějí.“… „Nebyla ta revoluce příliš něžná? KSČ byla v podstatě politicky poražena a přesto ze 70% vládne dál“… „Nálada je mezi lidmi taková, že bych se nedivil, kdyby se objevil nový Jan Palach nebo kdyby se lidé začali hromadně vystěhovávat.“

Desítky podobných dopisů. Desítky varovných hlasů. Výzva pražské rady OF, chrudimského OF, OF z Hodonína, KAN a dalších, hlas zelinářky z naší ulice, sestřičky v nemocnici: Dělejte něco! Rychle!Přesně tak: dělejme něco!Od listopadu se vede boj (nenechme se mýlit, žijeme ve stavu ohrožení, volbami zdaleka všechno nekončí) o novou společnost. K čemuž bylo pochopitelně třeba zneutralizovat pilíře společnosti staré, vzít jim moc a nedopustit, aby škodili. Jinak by všechny manifestace vyšly naprázdno a kromě fasády by se nic nezměnilo (viz Rumunsko). Tudíž nátlaková výměna vlády, násilná kooptace do parlamentu, nová hlava státu. Kroky snad nejrychlejší a nejradikálnější v celé východní Evropě.Jenže! Výměna špiček ještě neznamená novou společnost. Je sice předpokladem, ale jen předpokladem dalších kroků. Mezi novým ministrem, pracujícím do roztrhání těla, a Zdeňkem z autolakovny, jimž jde oběma o to samé, je ještě celá plejáda lidí, kteří mají faktickou moc a dělají si s ní, co chtějí. Totiž: snaží se samy sebe jednak finančně pojistit, zajistit si ekonomickou budoucnost, jednak sabotovat jak se…