Příteli ve zbrani, tvá čest je věrnost!

„Předávám Vám tímto občana SSSR Alexandra Vitaljeviče Masljajeva (nar.22.1.1971), který žádal naše orgány o politický azyl. Po dohodě s oddělením pasů a víz si jej převezme zástupce náčelníka střední skupiny sovětských vojsk.“

Na základě tohoto kulantního protokolu si 18.dubna vyzvedli důstojníci Rudé armády z cely předběžného zadržení ve Vlašské ulici č.3 devatenáctiletého vojína radioteleoperátora, který den předtím dostal v Kanceláři prezidenta republiky příslib, že se o něj tenhle stát postará. Postaral. Budiž mu země lehká.Vydání politického uprchlíka do rukou sovětské bezpečnosti nelze omluvit nízkými šaržemi těch, kteří je stvrdili svými podpisy. Odpovědnost za následky tohoto činu nesou i politici na nejvyšších postech - prezident, ministr vnitra a ministr zahraničních věcí. Od okamžiku, kdy celá aféra praskla, uplynulo již víc než čtrnáct dní. Za celou tu dobu si nikdo z kompetentních mužů nenašel čas, aby se k ní veřejně vyjádřil. Tímto protahovaným mlčením se ovšem jejich doposud pouze odvozená účast pomalu ale jistě mění ve spoluvinu. Stejné, či ještě horší ocenění patří masovým sdělovacím prostředkům. O televizi škoda ztrácet slovo, ale Masljajevův osud „nezaujal“ ani ambiciózní deníky, rozhlas a ČTK. Jedinou světlou výjimkou jsou Zemědělské noviny, kde se případu obšírně věnoval Jan Šubert. Lhostejnost médií beze sporu nahrála politikům na smeč: jako už tolikrát po listopadu, i teď se jim zdá, že nepříjemný skandál a otázky na něj navršené půjde…