Na téma dětská onkologie aneb bitvy o profesionalitu

V Lidových novinách z 12.července se dopustil František Růžička v reportáži Bitvy o život postřehů z výstavby dětské onkologie motolské Fakultní nemocnice. Jeho soudy si zaslouží komentáře, byť by se to mohlo jevit marnivé vzhledem k zřetelné nedotčenosti autora danou problematikou. Ostatně i ironický titulek „Ta vznešená humanizace“ pro pasáž o docela normálních požadavcích na kvalitu budovy nemocnice hovoří za sebe. Hovoří přesvědčivě ovšem i o úspěšnosti posledního dvacetiletí v devastaci „celostátního“ kulturního vědomí části novinářské veřejnosti.

V jediném lze s autorem souhlasit: potřeba vybudovat objekt dětské onkologie je mimo diskusi.Souhlasit lze i s autorovým zvoláním: hlavně, aby už tu něco bylo! Otázka ovšem je, jaké aby TO bylo. Stejným jazykem totiž volával stát-investor. Demagogie ve jménu zdraví dětí se dnes nedopouští ovšem jenom F.Růžička. „To nemá být žádná architektura. Prostě dům musí rychle stát, to je vše.“ Tato slova padla z úst odpovědného pracovníka investora, psal se únor, od převratu uplynuly už tři měsíce… „Veškerá, i lepší řešení jsou nadbytečná. Teď je nutno stavět,“ slyším stále soudruha Štěpána.

Architektura nemocnice

Mezi běžné požadavky na dobrou budovu nemocnice patří snadná orientace a pohyb uživatelů, tedy personálu směrem k pacientům, ale také ke zdravotnické technice, důležitá je také správná koncentrace těchto prostředků. Pacientovi pak musí budova nabídnout patřičný komfort a klid jako nedílné…