Kde bychom byli

Jak říká Karl Kraus, tento stát má podivuhodnou vlastnost: staví nuly před jedničky. Je to v jeho řádu.

Náš problém se týká převráceného barevného vidění reprezentativní garnitury sobců, hlupáků, zaslepenců, konjunkturalistů, zlatokopů a lhářů. Ti neodešli, jenom se přikrčili a čekají. V jejich stínu žily tisíce, spíše statisíce jim podobných. Ti se nenapřímili, stačilo, že padl stín těch prvních. V prvních chvílích po posledním velkém mlácení tito druzí výtečníci spolu s ne tolik postiženými občany vyšli do ulic. Dnes už mají jinou zájmovou náplň. Skupují, co se dá a především nechtějí opustit zabydlená místa. Úřady se přeskupují s celým personálem, podniky vyměňují náplně jako propisovačky a personál zůstává, zlatokopové podporují nedostatky na trhu po způsobu jednoho agrokombinátu, zaslepenci jednoho znaménka jsou vystřídáni kolegy opačného znaménka, malí zůstávají malými.

Kde bychom byli, kdyby nebylo chaosu v celé společnosti na konci loňského roku?Zcela jistě by na Hradě neseděl duchaplný muž, vedly by se spory mezi zasloužilými a nezasloužilými, mezi králíkáři a pivaři, mezi protihusákovci a protigottwaldovci, mezi chozrasčotníky a hospodáři, mezi pumpaři a zelináři etc. Nulám by rostly lokty, jedničky by se opět ponořily nebo odešly. Ne že by dnes probíhalo něco jiného, alespoň snad toto handrkování má menší rozměr. Přesto není jasné, komu slouží šarvátky mezi přestárlými skiny a Romy, komu slouží konkursy s podmínkou praxe ve vedoucí funkci, komu…