Vina? Ano!!!

Aktuálním tématem, dosud nevyřešeným, stále zůstává tzv. kolektivní vina komunistů. Někteří o ní buď souhlasně nebo nesouhlasně hovoří, většina však kolem problému tiše přešlapuje. PhDr. Jan Čulík (Inf. servis 49) se v podstatě staví za pojem kolektivní viny a zřejmě právem. Přesto se však domnívám, že by bylo správnější hovořit o individuální vině komunistů, i když tato vina není samozřejmě u všech stejná.

Chci hovořit především o těch, kteří do KSČ vstoupili po srpnu 1968. To proto, že individuální vina všech komunistů v „normalizačním období“ je daleko zjevnější, a také proto, že většina členů ve straně získala své členství právě v posledních 20 letech. Tito lidé vstupovali do strany, která se veřejně přihlásila k aktu okupace Československa, která se netajila tím, že pronásleduje všechny ty, co s ponížením národa vyslovili nesouhlas, do strany, která zjevně devastovala naši ekonomiku, společenskou morálku a kulturu. Můžeme si myslet, že ti, co do ní vstupovali, toto všechno nevěděli? Samozřejmě, že v naprosté většině věděli!

Dnes máme dojem, že většinu straníků tíží špatné svědomí nebo se snaží udržet na svých pozicích, a proto hledají různé způsoby, jak svoji vinu omluvit. Nejčastější argument je ten, že na důležitých místech máme kvalilfikované odborníky, kteří vstoupili do strany jen proto, aby právě dosáhli oné kvalifikace, mohli pracovat ve svém oboru a být společensky užiteční. V úřadech a institucích, kde organizovanost v KSČ byla téměř stoprocentní…