První proces

Před soudem stojí (chvíli stojí, chvíli sedí) první ze stovek brutálních zakročitelů ze 17. listopadu. Malá rybka …

Posádkové město, čtvercové náměstí, čtvercový park, lemující kdysi výstavnou budovu: dříve důstojnické kasino, dnes posádkový dům armády. Ve velkém sále pod neorenesančně vyvedeným stropem zasedá vojenský obvodový soud. Vojenští soudci, vojenský prokurátor, civilní obhájce. Terezín 13. a 14. března t. r.

Souzen je jedenapadesátiletý policista, který 17. listopadu večer, když už bylo po všem, projížděl ve služebním autobuse Národní třídou. Řidič zastavil, policista vyběhl, namátkou se vrhl na mladou ženu (stejně starou jako jeho dcera), zbil ji, zkopal, opět nastoupil a autobus odjel. Přivolaná sanitka odvezla postiženou do nemocnice. Ještě během hospitalizace za ní zašel redaktor Lidové demokracie a napsal o incidentu článek.

O případ se ihned začne zajímat civilní prokuratura, brzy potom vojenská. Ta s ní sepíše 28. listopadu protokol a už začátkem prosince žena na rekognici pozná pachatele, který jde do vazby. Přelíčení se má odehrát v Praze, jelikož je tu však nebezpečí „podjatosti soudů“, které soudily účastníky předchozích manifestací (tedy podjatosti ve prospěch obžalovaného), přeloží se do Litoměřic. Den před jeho konáním nová změna místa: Terezín. V Litoměřicích údajně není k dispozici dost velký sál. Právní zástupkyně poškozené se o tom dozví telegramem na poslední chvíli. Novináři všelijak, asi proto je jich v téměř prázdné…