Monopol v nás

Ocitl jsem se v těchto dnech v dosahu kulatého stolu, od něhož k nám posluchačům promlouvali tři muži v letech, co do profese ze zahraničního obchodu. Byli všichni tři velmi smělí ve svých projevech a bez váhání se distancovali od minulosti. Jeden z nich hned ve svém expozé odmítl pověsti o monopolu podniků zahraničního obchodu a prohlásil, že ten už dávno neexistuje. A pak nám udělil lekci, že jediným lékem na monopol je konkurence a ta že se teď už rozvíjí.

Podniky zahraničního obchodu byly po desetiletí monopolní, což znamená, že i když jim dnes nakrásně vzniká nějaká konkurence, jež je teď už povolena a kterou je teď už zakázáno pronásledovat, monopolům nadále zůstávají všechny výhody, jaké si za léta vytvořily: mají mezinárodní sítě zástupců, znají potřebné adresy a telefony, mají nejnovější výpočetní techniku, na jejich adresu chodí firemní literatura nebo pozvání na veletrhy … A to je jen tenká legální slupka, pod níž se skrývají nepřehledné sítě vzájemné výpomoci, službiček, protekcí a korupce, které vysvětlují, proč zbytnělá byrokracie nestáhne úplně ke dnu podnik, na kterém parazituje, a navzdory ekonomickým zákonům mu umožňuje přežít.

Vystavit takovýto do tkáně společnosti vrostlý monopol konkurenci je jako přinutit obrněný vůz, aby vstoupil do demokratické arény a utkal se tam s tlupou polonahých divochů, vyzbrojených doma dělanými luky a šípy.

Na můj dotaz, proč se tyto monopoly prostě nezruší, odpověděli pánové dvěma způsoby. Nejprve mi…