Komu patří zítřek?
Lenin se kdysi zhlédl v kapitalistických monopolech a věřil, že až se dostanou do rukou proletariátu, budou nejlepším možným systémem hospodaření. Jenže pozdější vývoj tzv. kapitalismu ukázal, že monopoly, tito ekonomičtí dinosauři, pozvolna nejlepším systémem být přestaly.
Lenin se kdysi zhlédl v kapitalistických monopolech a věřil, že až se dostanou do rukou proletariátu, budou nejlepším možným systémem hospodaření. Jenže pozdější vývoj tzv. kapitalismu ukázal, že monopoly, tito ekonomičtí dinosauři, pozvolna nejlepším systémem být přestaly. Jsou těžkopádné, konzervativní, se sklonem k byrokracii a zkostnatění. Touto otázkou se zabývá např. americký národohospodář John Naisbitt: na začátku osmdesátých let vydal knihu „Megatrends“, která se okamžitě stala bestsellerem. Letos vyšlo její pokračování. Pro ty, kdož sledují směr vývoje tzv. socialismu a tzv. kapitalismu, je to velmi zajímavé čtení.
Vývoj americké společnosti už nezávisí jen na monopolech. Americká společnost se bouřlivě mění a Naisbitt tyto změny ve své knize podrobně popisuje. Průmyslová společnost tak, jak dlouho existovala na severoamerickém kontinentě, se mění ve „společnost informace“. Jinými slovy - hlavní v ekonomii dnes nejsou peníze na šekovém kontě podnikatele, ale znalosti. Zatímco dříve mohl úspěšně konkurovat v ekonomii jen finančně silný jedinec, dnes je to jedinec se znalostmi. Znalosti se ovšem nedají dost dobře monopolizovat, protože je vytváří a hromadí velké množství lidí, pro něž jsou informace a znalosti zdrojem ekonomické síly a obživy.
Informace navíc nespotřebovávají neobnovitelné zdroje surovin a energie - kupř. kontrola osvětlení měst nebo bytů počítači může naopak mnoho cenné energie ušetřit.
Tento vývoj také vede k proměnám…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu