Estonská volba

Během čtyř měsíců volili Estonci třikrát: v prosinci poslance do místních orgánů, v únoru do Estonského kongresu a naposledy 18. března do Nejvyššího sovětu (NS). O 105 poslaneckých míst se ucházeli 474 kandidáti několika různých stran a hnutí. U nezasvěceného pozorovatele to mohlo vzbudit dojem, že se jedná o akt zcela demokratický a že NS v novém složení bude reprezentovat svobodnou vůli estonského národa. Ale není tomu docela tak. Bývalý NS schválil v listopadu minulého roku prohlášení, které kvalifikovalo připojení Estonska k SSSR v roce 1940 jeko nezákonné a neplatné. Svým rozhodnutím vlastně postavil mimo zákon existující mocenskou strukturu a její orgány včetně NS. Proto Trimivi Velliste, jeden z organizátorů hnutí Estonských občanských výborů, charakterizoval letošní volby do NS jako"obnovování zfalšovaného oddacího listu". Důsledkem anexe Estonska v roce 1940 byl pro domácí obyvatelstvo nepříznivý demografický vývoj: jestliže v roce 1940 tvořili Estonci 90% z celkové populace, v současné době tvoří pouze 60%. Vyjádřeno v číslech to znamená, že na území republiky žije kromě necelého miliónu Estonců asi 600 000 příslušníků jiných národností, převážně Rusů. Také oni mají, stejně jako Sovětská armáda, možnost prostřednictvím svých volených zástuců v NS rozhodovat o dalších osudech země. Drastická kolonizační politika podporovaná z nejvyšších míst způsobila, že pokud budou chtít Estonci sovětské impérium opustit, musí počítat nejen s odporem Moskvy, ale i většina…