Pavel Řezníček: KRÁTER RESNIK a jiné básně

Tiché hryzání, občas více či méně naléhavé, za scénou české poezie, tiché zvuky a pazvuky, které tam kdesi oznamovaly přítomnost Pavla Řezníčka a jeho básní, znějí na okraji už 25 let, od roku 1965, kdy v brněnském divadélku „Konvence“ uvedl večer francouzské surrealistické poezie „Ďáblův ocas je bycikl“ - a pak se sám vydal na cesty básnického dobrodružství. Po debutu v „Sešitech pro literaturu“ se kromě samizdatů jeho jméno v českých (tuzemských) publikacích neobjevuje. Měl by být považován za básníka francouzského, protože posledních 17 let zaplňoval jen stránky francouzských undrgroundových surrealistických časopisů „Melog“, „La Crécelle Noire“ či „Camouflage“, mihnul se v „Phases“, v „Bulletin de liaison surréaliste“ či v „Liberté“ (Québec): nebo třeba pro změnu anglicky v „Jazz Linguis“ či „Dream Helmet“ v USA - damned cosmopolite! Kromě toho, že tento kosmopolita přesídlil před léty z Brna do Prahy, a kromě drobných výletů za hranice se však nehnul z českých zemí.

Proto asi pochopíme, proč nejfrekventovanější slova v jeho básních jsou:oheň, vlak, zvířata, masoOheň proto, že stráví vše, co překáží lidské svobodě, vlak proto, že stráví všechny vzdálenosti, které omezují lidskou touhu po volnosti, zvířata proto, že stráví všechno, a maso proto, že stráví každého, kdo chce strávit je.Pavel Řezníček připomíná zlověstného ptáka, který právě opustil velký prales nebo podzemní město, aby navzdory všemu znovu unikal, zanechávaje za sebou stopy, kterými musíme projít zrovna tak jako ústy ženy, kterou milujeme. Jeho básně mají ničivou sílu pasátu, jsou stejnou totální přítomností ve všech směrech a rovinách. Je to poezie, která se vyznačuje neobvyklou prudkostí, kde se prolíná bezprostřední zpověď s mystifikací, realita snu s realitou bdění, humor, černý humor, který tvoří její nejagresívnější složku vybuchující na místě, kde zaváháme v chůzi: není dílem cynismu, ale intervencí do těch poloh psychiky, kde pulsují hluboké souvislosti zabezpečující básnickou myšlenku před jejím odcizením, má blíž k magickým symbolům, které lze nacházet jako nebezpečné, ale o to víc burcující znamení, než k poklidnému podřimování. To, co zaplňuje jeho básně, nejsou fantomy ani housle převlečené za strašidla, ale jsou to živé rozpory viděné očima, a ty nechtějí zmizet v bludišti bývalého marasmu ani za španělskou stěnou, jsou to předměty, se kterými se můžete setkat na každém kroku, udivující svou rafinovanou hrou, budící úděs svou bezelstnou brutalitou, která se tváří jako samozřejmost. Není to básnická líbeznost, ale báseň jako dílo vzteku a zkázy, kde jistá monotónnost nemá za následek úpadek, ale naopak nové vývojové prvky útočné v samé své podstatě, kde jejich prvotní brutalita nenechává kámen na kameni…Při setkání s Řezníčkovými básněmi, které má vždy blíž k jedinečnému, k bleskové vzpomínce než k tetování vlastního zranění, není třeba pochybovat o tom, že vycházejí ze surrealistické základny a že aplikují ty prvky surrealismu, které dříve zůstaly jaksi v pozadí, ale v nových historických a dobových podmínkách nabývají aktuálnosti právě tou měrou, jakou se stávají živým surrealistickým myšlením schopným se vyrovnávat s nově položenými problémy a otázkami.(z předmluvy Jana Gabriela ke sbírce básní Pavla Řezníčka Kráter Resnik a jiné básně)Šálek kávy jako sbor tiplicVejce a klobouky a vlakpojď si to taky zkusitmladý kanibal v pivovařehmyzskloz rákosí se vynořuje olovobyly to mapymladý ptákznalý šestnácti jazykůvýpravčí držel v ruce ochranný štít z mýdlaodsouzený kohout visel ve smyčce ze stříbrného drátujako admirál Canarisvoják se musí milovat i se slepicemi když mu to nadřízený nařídínařiď si hodinkyza přílivu začnou stoupat pytle za odlivu kamenná statue krávyukáže jazykem z plasteliny k severovýchoduohnivá zář za hradbamiuž zase přikládali básníky do pecí lokomotivjak to dělal Čankajšek v Číněuž zase mozky a olovokostra deštníku a kostra kulhavceuž se zase z křoví vynořují slovapřišel listonoš a přinesl nůžs nálepkou "adresát neznámý"byla to nádherná modlitebnahydry sedliny kávyhydry květůválka květů se spáleninami kávyna dlouhých loukách dlouzí dracive vzduchu vyhozené tělo prodavačkyprolomená lávkasliznice Máchovamrtvý Mácha hradlařem na severozápadní drázeČerná skříňkaIbis nezná milováníSlunce nenávidí vlakPára rukou smetá ze stolu drobinky chlebaKteré tam zanechal orel velký jedlík skříní a jiného nábytkuČErné nehty jako černá luna škrábou po oblozeV trhlině mezi omítkou někdo zapomněl svá vysvědčeníŽhavé uhlíky je stráví Všechny příbory jsou ze stříbra nebo ze svatojánských mušekNoc jako diamant na krku křovíTě vyhlížíS rozpálenými tvářemiTo schodiště bude tvojeSe všemi těmi přístroji manikurami provazy a oponamiSe všemi vozy výhybkami dešti a cukrovými třtinamiBulváry a šálky kávyPolévka z noci a z démantu křovíSněhové koule z materie nociDéšť v obrovské květině nebo ve zvířeti které je světČerné koule z drogerie nociČerné hvězdy z farmaceutické propedeutikyTicho velké jako kapka krve z prstuA zase hluk z knihkupectví bratří Čapků na VinohradechKde podávají gothajský salám s octem a cibulíAby uctili podivného dlouhého uhrovitého páteraS kabelou plnou spisůA mořskou hvězdicí na rameni jako s ochočenou kavkou Podivná černá skříňka z letadla které se právě zřítiloa z které mluvíš ty.