Není co číst

Pornografická samoobsluha, kde je každému druhu perverze věnováno několik specializovaných časopisů, mě na Západě zdaleka tak nevzrušila jako první dobré knihkupectví. Ve vchodu bývají vyloženy hity: knihy velké, tlusté, výpravné, pestrobarevné a zároveň nepochopitelně zlevněné. Když projdete touto vstupní kontrolou, jež oddělí skutečné zájemce od naivů, ocitnete se v ráji. Knihy můžete hledat podle témat, edicí nebo autorů. Každé lepší nakladatelství vydává měsíční přehled o tom, co vše z jeho produkce je zrovna na trhu. Paperback najdete podle názvu i autora v obrovském katalogu.Máte-li nějaký vážný zájem a dost peněz, můžete je tady všechny utratit. Naopak, i když jste bez marky či libry, personál vás nepronásleduje a v mnichovském kolosu Hugendubel vám dokonce nastrkují do cesty pohodlné sedací kouty, abyste si mohli počíst.Podnikání na poli knižním u nás zatím nic takového nenabízí. Když pomineme fotografické sešity k událostem od srpna 68 do listopadu 89, jedinou - a po pravdě řečeno nakladatelsky nepříliš úspěšnou - novinkou jsou reedice disidentských publikací. Jako bychom zapomněli, co všechno nám na knižním trhu chybělo - a dodnes chybí.A tak to prý už třem stovkám nových soukromých nakladatelů připomínám. Děti potřebují klukovské dobrodružné i dívčí něžné čtivo od nejlepších autorů. Zbožní lidé chtějí číst o své víře.

Ti na zbožnost pouze zvědaví zase o všech náboženstvích a sektách světa. Nejpříjemnějším vstupem do světa malých počítačů jsou hry, grafické programy nebo textové editory - u nás však vycházely jen knihy o programování nebo pořád dokola o nulách a jedničkách. Úplně nedostupné byly tajné vědy a přehled o různých druzích léčitelství. Zakrnělá byla informace o nových výtvarných směrech, natož o tom, co nového ve světovém divadle. Několik psychologických směrů počínaje psychoanalýzou bylo chronicky zapuzováno. Filozofická literatura až na pár rudých muchomůrek připomínala poušť. Jak se má zvedat poptávka, když chybí lákavá nabídka?Chuť číst rovněž zvýší, když se od uznávaných kritiků v renomovaných časopisech dozvíme, co a proč se jim líbilo a nelíbilo. Zdá se však, že žánr recenze vymřel. Na 16 stranách Literárních novin ze 4.7. jsem našel jedinou původní recenzi - a to výtvarné výstavy. Zdá se také, že referovat o nové knize jakožto o události je pod úroveň státní televize.Šéfredaktoři po desetiletí zahnívajících nakladatelských mastodontů, v jejichž arogantním chování vůči čtenářům i autorům se až na několik alibistických zakázaných titulů vůbec nic nezměnilo, dnes co chvíli veřejně brečí a vyhrožují, že zanikne kultura - rozuměj tito mastodonti. Přiznám se, že bych slzu neuronil, kdyby jednoho dne nebyl Československý spisovatel, nebyla Mladá fronta, Práce ani Panorama, zato knihkupectví by sršela nápady a intelektem a hlavně bylo zase co číst.