Dům na prodej a na spadnutí

Máme v Čechách velké množství památek, které balancují mezi životem a smrtí. Pokud nestojí v centru velkých měst nebo pokud je nelze proměnit na hotely či rekreační střediska, na butiky či kavárničky, hledá se pro ně obvykle velmi těžko kupec - soukromník, který by je chtěl dát do pořádku. Dosavadní majitelé takových domů (podniky, statky, národní výbory, podniky bytového hospodářství) se s povinností udržovat stavební památky alespoň jako budovy vyrovnávali celá desetiletí po svém, to jest většinou nijak. Dnes se od nich stydlivě odvracejí, nabízejí je do prodeje, nebo žádají povolení k demolici. Zvláštní je situace v městech s původně německým obyvatelstvem, kde se navíc k tomu všemu ještě projevuje něco jako nepřekonané zážitky z dětství. Jeden můj známý mi vyprávěl: „V dětství jsem žil krátce v Sudetech. Byla tam spousta neobydlených honosných domů. Ty se vykrádaly, pak ničily a nakonec zbořily. A hráli jsme si tam na diversanty.“

Domy - diversanti, jejichž jazyku nerozumíme, dnes hyzdí náměstí nebo ulice mnoha měst a vsí. Jeden takový má čp.133 a stojí v ulici Rudé armády, kousek od náměstí, v Novém Boru.Na tomto domě je zvláštní, že ačkoli stojí v centru Nového Boru, nikomu v tomto městě ani obci samé nepatří. Majitelem je Okresní organizace bytového hospodářství v České Lípě. Od poslední majitelky byl dům vykoupen v r.1973 s úmyslem zbourat ho, až stará paní dožije. Dnes se říká, že byl odkoupen ze sociálních důvodů, protože majitelka už nebyla schopna…