Média

V rodinné terapii platí jako železné pravidlo: když někdo všechnu vinu připisuje jen jednomu člověku, určitě nemá pravdu. Podobně je tomu ve společnosti: obviňovat jen jednu skupinu, vymezenou například etnicky nebo rasově, to samo o sobě už je symptomem lži. Společenské systémy jsou takové povahy, že se v nich uplatňují vždy celé vztahové sítě. Hledání jediné příčiny bývá hledáním obětního beránka.Po tom lidé obzvlášť touží v dobách, kdy situace je tíživá a vlečkle nepřehledná, například kdy se starý řád rozpadl a nový ještě plně neustavil. Čím sugestivněji ukážete na viníka, tím snáze spustíte vlnu lynchování a pogromů.Pogromistické nálady se ovšem připravují dlouho, často celá desetiletí. Živí se pověrami a polopravdami. Zvláště podlé jsou ty z nich, které se tváří vědecky neutrálně, tedy jež zneužívají jazyka i morální autority vědy.Vypadá to třeba takhle: „Je zajímavou skutečností, že k populační explozi Romů nedochází v Rakousku, Německé spolkové republice ani v dalších okolních státech. Je to zřejmě v důsledku toho, že tyto státy neposkytly Romům takovou pomoc, jako náš stát.“

Máme dvě velice komplexní prostředí, řekněme zjednodušeně Východní a Západní Evropu před loňským listopadem. V obou těchto prostředích žijí Romové, v jednom mají však velkou populační dynamiku, ve druhém malou. Je správná hypotéza, že tento rozdíl není způsoben Romy samými, ale vlivem prostředí na ně. Je však zcela nevědecké toto komplikované prostředí převést na jediný faktor -…