Sviták

„Ve Spojených státech jsem učil dvacet let mladé lidi kriticky myslet o čemkoli, dělal jsem tedy totéž, co předtím nebo dnes v Praze,“ praví dr.Ivan Sviták ve svém rozhovoru pro červnové Studentské listy. Kdyby si takhle nekoledoval o lustraci, byl by mu jeho rozhovor snáze prošel.

Je fakt, že podobné uspokojení se svou minulostí projevoval už před více než třiceti lety. Když v roce 1957 publikoval ve vydavatelství ÚV KSČ „Rudé Právo“ své přednášky „Starověká filosofie“, jež od roku 1950 měl na Večerní univerzitě marxismu-leninismu v Praze, pochválil si svou minulost s podobnou mírou sebekritičnosti: "Jakkoli jsou tyto přednášky nedokonalé, jsou lepší nežli vůbec nic. A srovnáme-li konečně tyto přednášky s theoretickou produkcí minulých let dogmatismu, není to autor, který by měl mít ruměnec ve tváři."Zdržíme se citací z jeho přednášky - i když by to stálo za to. Řekněme si jen, že pokud by se síla kritického myšlení měřila razancí nadávek, pak byl dr.Sviták již v roce 1950 na úrovni. Nehledejte však u něho v té době jemnost kritického instrumentária nebo dokonce potřebu vhledu do myšlení kritizovaného: udání z idealismu na posudek vystačí. Je to kádrovák antiky.Nechci dr.Svitákovi pro další léta jeho působení ani v nejmenším upírat odvahu podnikat veřejné výpady proti nedotknutelným. Pouhá útočnost však, ať už se děje ve shodě s vládnoucí silou nebo proti ní, ještě nemusí být kritickým myšlením.Když dr.Svitáka 6.května 1964 za jeho veřejné i neveřejné projevy…