Harakiri jako perspektiva

Filozof Bertrand Russel stržil od historiků i sociologů posměch, když ve své knize Svoboda a organizace, zahrnující stoleté dějiny Evropy od Vídeňského kongresu do vypuknutí první světové války, označil náhodu za jeden ze tří hlavních dějinotvorných faktorů. Zvlášť nepřesvědčivě působilo v odborných kruzích jeho tvrzení, že jednou z příčin světové války byla chromá ruka císaře Viléma II., která jej ponoukala k siláckým kouskům a nakonec k touze ukázat všem, že na ně stačí a že nejen Německo, ale i on sám je nade všecko. Aniž hodnotíme všeobecnou platnost Russelova axiómu a jeho konkrétní aplikaci, konstatujme, že se nahodilá okolnost někdy stává spouštěčem dalekosáhlého dění.

Možná, že fatálním spouštěčem první vylučovací série v našem polistopadovém politickém životě, která postihne neduživou čs.demokratickou levici, bude americká letenka, která by předsedovi byla propadla, kdyby vyloučení R.Battěka, iniciátora Klubu sociálních demokratů Občanského fóra, bylo o 24 hodin odloženo. Již před sedmi lety se J.Horák pokusil převzít otěže exilové strany - a neuspěl. Dnes je doma pevně třímá v ruce a nedá si své postavení zpochybnit ani námitkou, že nedostal do parlamentu jediného „svého“ kandidáta a v rodném hradeckém kraji sám propadl.Ani sjezdové většiny nejsou věčné, zvláště v dobách revolučních přeměn, proto bylo nutno preventivně, definitivně a jednoznačně vyřešit vleklou prestižní otázku volební strategie a vytvořit tím předpoklady pro dalekosáhlou, i když…