Bouře trvá dál

Ministryně Burešová sice znatelně uvolnila režim (vězňové se smějí dívat na televizi, nejsou už stříháni dohola, příslušníci slouží v civilu a neozbrojeni, zlepšila se strava), ale valdičtí vězni stále píší petice, stávkují a drží hladovky. Mnoho lidí se ptá: co vlastně ještě chtějí?

Podle slov duchovního A.Jalušky, který společně s Josefem Kordíkem vykonává v NVÚ Valdice pastorační činnost, přesáhly výsledky rozhovorů mezi Dagmar Burešovou a zástupci vězňů (počátek února 1990) jeho nejoptimističtější odhady. Přesto byli po návratu ods.Dvořák a Růžička částí osazenstva napadnuti za to, že „nic nezařídili“. Zklamáni jsou především tzv.recidivisté (par.41 a 42), kteří byli za opakovaný - byť nijak hrozivý - trestný čin odsuzováni k nepoměrně ostřejším trestům. V praxi to v podstatě znamenalo, že za krádež konzervy mohl recidivista dostat i několik let v nejtěžší nápravné skupině. Tito odsouzení mají nyní pocit, že nechává-li je nová vláda nadále ve vězení, prodlužuje a potvrzuje tím dřívější bezpráví. Na druhé straně však, opět podle A.Jalušky, je vědomí viny ve Valdicích nízké i u trestanců s prokazatelně nebezpečnými delikty. Téměř všichni odsouzení jsou názoru, že ať už udělali cokoli, několikaletý pobyt ve valdickém pekle je za to trestem víc než dostatečným.

„Valdická věznice je zhoubný nádor na těle nemocné společnosti a spolu s touto společností se musí uzdravovat,“ říká katolický farář Josef Kordík ze Železnice, který se o duchovní potřeby valdických…