Víra, naděje - a snad i změna?

Během dvanácti měsíců ode dne, kdy se zjevil na balkoně Svatopetrské baziliky a zahájil své působení roztomile bezprostředním pozdravem „Dobrý večer“ shromážděnému davu, si papež František dokázal získat příznivce zdaleka nejen mezi příslušníky katolické církve. Dal přívětivější tvář úřadu, který za vlády jeho předchůdce Benedikta XVI. působil velmi nepřístupně, a ukázal, že i papež může zastávat naprosto moderní názory v takových otázkách, jako je ateismus („Ti, kdo nevěří v Boha, by měli naslouchat svému svědomí“), homosexualita („Je-li někdo homosexuál, hledá Boha a má dobrou vůli, kdo jsem já, abych ho soudil?“) či mateřství za svobodna (obvinil kněží, kteří odmítají křtít děti svobodných matek, z „nemocného myšlení“).