test MI

Modrou, nebo červenou pilulku? To byla otázka, kterou si před pětadvaceti lety vážně kladly desítky milionů diváků po premiéře snímku Matrix. Příběh počítačového hackera Nea, jenž se živí jako programátor v korporátu a volbou mezi modrou a červenou si může vybrat blaženou nevědomost, či poznání, že svět je jen zlovolným počítačem generovaná simulace, se stal po 31. březnu 1999 kulturním fenoménem. Byl to svůdný mix popové verze filozofie Jeana Baudrillarda, Alenky v říši divů, Keanu Reevese coby kyberpunkového bojovníka a špičkových, do té doby nevídaných speciálních efektů. Pomohlo znejistění populace vyhlížející na sklonku milénia potenciální počítačovou apokalypsu a revoluční nástup internetu.

O jedno čtvrtstoletí a tři pokračování později Matrix zůstává propsaný do toho, jak promýšlíme svět a svoji existenci v něm. Mluví se o něm už ne jako o dystopické vizi budoucnosti, ale jako o filmu-proroctví. Fantaskní koncepty, které představil, začaly nabývat konkrétních obrysů: postpravdivý svět, existence jako simulace, život v digitální (virtuální) realitě, transhumanismus. Formám technologického zotročení, proti němuž Neo bojoval, přitom jdeme naproti tím, jak se sdílením osobních informací on-line sami stáváme součástí digitálního stroje.