Zábranský: Ovčáček je inteligentní člověk a Západ o nás nestojí

V divadelním představení Herec a truhlář Stanislav Majer mluví o stavu své domoviny, které se s úspěchem hraje v pražském Studiu hrdinů, se jeho autor David Zábranský snaží strefovat do těch, kdo se „povýšenecky“ vymezují vůči většinovým názorům společnosti. Do elit a zejména do pražských hipsterů sídlících na Letné, kde se Studio hrdinů nachází. Podobnou taktiku - zdá se - volí i v následujícím rozhovoru, ve kterém s ním Respekt na základě jeho antibabišovského textu mluví o sněmovních volbách. Hradní mluvčí Ovčáček, který mimochodem právě na svém Facebooku přirovnal EU k nacistické Říši, je pro něj zábavný chlapík, sám spisovatel by místo přimknutí k západní Evropě raději volil Visegrád, Zeman nás nevede na Východ a Babiš je sice nebezpečný, ale zároveň panák bez energie. Na divákovi a čtenáři je, aby posoudil, nakolik jde v této performanci o vzpouru intelektuála proti intelektuálům, o pokus smířit rozpolcený národ, o spisovatelskou provokaci nebo o skutečný názor občana Zábranského.

Máme právě před volbami a vy jste napsal, že k volbám normálně nechodíte.

Asi čerpáte informaci z mého sloupku v Mladé frontě. Tyhle útvary je třeba brát s nadsázkou, ale vlastně to je pravda. Možná naposledy jsem byl volit někdy před patnácti lety. Zrovna teď Petr Pithart napsal, že nikdy nechápal, jak někdo vysvětluje, proč nešel k volbám. A to mně připadá, že argumenty se najdou. Dokonce si dodnes pamatuji, jak sedím za studentských let někdy v roce 1995 na právech v posluchárně a tam nám zrovna Petr Pithart vysvětluje, že demokratická společnost se vyznačuje tím, že není nutné chodit k volbám a že nevolení je legitimní volba, tichý souhlas s tím, jak věci běží. Vládneme dobře, nerušit… Na tom není nic pasivního, rozhodně to neznamená “kašlu na to a nezajímám se”. A dneska? Už to neplatí? Dneska už se k volbám musí, jak říká Pithart? Co se stalo? Tenhle obrat, to je nejlepší ilustrace toho, kam jsme od toho roku 1995 v Česku došli. Od nereálné demokratické vize ke střízlivé antidemokracii.  A když už ani staří harcovníci demokracie tu demokracii moc nemusí, je třeba, aby za ně tu štafetu převzal někdo jiný. Takže: Chodit k volbám není nutnost, to je výdobytek demokracie, tečka.

Ale vy se teď k volbám chystáte…

Ano, protože teď to opravdu vnímám tak, že to budou nejdůležitější volby od revoluce. Já si ještě pamatuju sládkovce a podobné věci a varování před nimi mi vždycky přišlo přehnané. Říkal jsem: Neblázněte, nic se neděje, a kdyby se něco dělo, tak to přijde zvenku. A najednou se přistihuji, že sám jsem velmi aktivní, až buditelský v protibabišovském boji.

Víte už, koho budete volit?

Ještě před pár dny jsem zvažoval Piráty. Jenomže čím dál víc mi připadá, že to je takové ANO v cool verzi a že bych pak litoval. Takže ČSSD, líbí se mi Lubomír Zaorálek. Předpokladem spisovatelské profese snad je mimo jiné i schopnost umět trochu odhadnout lidský charakter-  a on je jeden z těch, kterým mám tendenci věřit. Připadá mi, že je to zapálený člověk, inteligentní a vtipný svým specifickým způsobem. Budu ale muset spolu s ním skousnout i ty hrůzy, jako je Milan Chovanec a podobné typy.

V čem vám situace připadá závažná?

Já bych fakt nechtěl Babiše za premiéra. Vidím na něm nezájem o cokoli. Mně připadá, že jeho nezajímá ani jeho vlastní osoba. My si myslíme, že má strašný drajv za mocí nebo za penězi, ale mně připadá až nebezpečně prázdný – a že mu vlastně nejde ani o tohle. Že to je jen reakční člověk, který pořád jen reaguje na okolí; vlastně z něj nejde nic, ani ta touha po moci. Utíká, pořád ho něco honí… V tomhle je nebezpečný, ta úplná prázdnota. Nebojím se, že by si z celé země udělal Agrofert, nebo že by si přes řepku a biopaliva celý stát zprivatizoval, ale mám prostě strach z jeho charakteru nebo necharakteru, který vnímám jako nesympatický. Když vyhraje, budeme absolutně bezcharakterní země.

Proč má Babiš tak velkou podporu lidí?

To je pro mě otazník. I velká část mého příbuzenstva ho bude volit. Jeho marketing asi opravdu funguje na jedničku, má kolem sebe schopné a dost cynické lidi. Řídí ho jak na dálkové ovládání. Vidím to v rozhovorech, kdy Babiš je někdy skleslý, ublížený, jako by se nám opravdu rozdal, a já cítím, že za tím jsou rady jeho expertů. Že mu někdo předtím řekne: „Hele, Andreji, teď musíme trochu ubrat plyn, tak buď takový ukňouraný.“  V Babišově případě fakt stačí roztočit pár těch vět, které fungují. Magické věty.

Jaké?

Že když má už tolik peněz, tak nepotřebuje další. Když se tohle se podaří dlouho opakovat, tak tomu evidentně věří i moje příbuzenstvo.

Není Babiš stejný jako politici před ním, jen má ze všech největší charisma?

Pro mě nemá charisma vůbec.

Ale když přijde někam do hospody či na náměstí, skoro všichni ho milují.

Říká, že je jiný. Říká to dobře a hlasitě. Dává hodně peněz na to, aby to mohl říkat a aby ho všichni slyšeli. Toť vše. Piráti se teď chovají podobně a taky se do těch křesel dostanou. Počet křesel asi bude úměrný vydané finanční částce.

Ve sloupku v MFD píšete, že Babiš je „prázdná slupička, ambiciózní autoloutka a největší česká porevoluční hrozba“.  Že s Babišem se ve vás „probouzí monstrum“.

Ten text měl určitou genezi. Teď nově píšu pro časopis VICE a tam jsem onehdy lovil téma. Napadl mě poetický sloupek, že půjdu k volbám, protože Babiš je hrozba. A přitom jsem si uvědomil, že zároveň už dva roky píšu i do MFD a že mě nenapadlo otisknout tam něco proti majiteli Babišovi. Tak jsem text dopsal a poslal ho jim. Druhý den přišel e-mail: „Děkujeme, potvrzeno přijetí, všechno v pořádku.“ Říkal jsem si, že to je zvláštní, ale už po dvou hodinách zvonil telefon: byl to pan Korecký a řekl mi, že to četl pozorněji a že si myslí, že není dobré to takhle vydávat.  Že všechno říká pro mé dobro a že si myslí, že by se mnou mohl pan Babiš soudit - a jestli bych přece jenom nezauvažoval, že bych některé věci zjemnil.

A zjemnil?

Ano, v první verzi jsem se pouštěl do takových výrazů jako lhář. Pro VICE to bylo hodně od srdce a v nadsázce. Ale stejně mi v dalším telefonátu říkali, že to pro mě není dobré. Že je to skoro za hranicí politického pamfletu; spíš emocionální vyjádření a že takové věci netisknou.  Ale jsem si jistý, že před tím přemýšleli, co by se stalo, kdyby to zastavili. Podle mě si spočítali, co je pro ně přijatelnější: báli se, že by za to byla MFD zase popotahovaná. Docela hodně lidí mi poté naopak předhazovalo, že toho Babiš využije ve smyslu: „Podívejte se, co já si tady nechám tisknout o sobě.” To mi připadá na hlavu postavená úvaha. Kdyby tam takhle psali všichni, to by bylo něco! A faktem taky je, že Babišovi jeden sloupeček nemůže ublížit, když mu evidentně neublíží ani trestní stíhání.

V tom sloupku jste taky psal, že Zemana jste měl tendenci hájit, na rozdíl od Babiše. To už de facto konstatujete v představení Herec a truhlář Stanislav Majer mluví o stavu své domoviny. Tam divákům říkáte, že Zeman je v pořádku, když to zjednoduším. Myslíte si to, nebo je to provokace?

Samozřejmě cílem bylo, aby společnost tím představením trochu žila, takže to chtělo skandál. Ale zároveň si fakt myslím, že Zeman není hrozba. Strašení, že nás někam zavléká, podle mě není na místě. Zeman navíc není sterilní panák. Je mi ho vlastně líto - a na rozdíl od Babiše za ním vidím lidský, pro mě silný příběh. Je na Hradě, doslouží tam, je to konec příběhu, který bude ve finále docela smutný, to už jde podle mě říct teď. Havel si zažil velmi vítězné životní období, i Klaus si zažil víc sebeuspokojení. A Zeman je z na tom z hlediska svého příběhu nejhůř.

Zeman ale má reálný vliv na tuhle zemi. Když řekl, že by lidé měli obranu země vzít do svých rukou a ozbrojit se, tak to pak začali dělat…

Dobře, je tedy potřeba se vůči tomu nějak vyhranit. Ale humor na jeho adresu a ponižování, které tady často vedeme, to mi leze na nervy. A dělá to z nás zemi buranů, mimochodem. Tohle, nikoli Zeman. Nebo tohle a Zeman, jak chcete.

A když letí soukromým letadlem do Číny, to vám také nevadí?

Nemám k tomu co říct. Já bych to toleroval… U Zemana vidím největší neštěstí v lidech, kteří ho obklopují, Mynář a další. Ale třeba Ovčáčka mám rád, připadá mi jako zábavná figura a vlastně inteligentní člověk, který by mouše neublížil. Jestliže Zaorálek je zapálený člověk, Ovčáček je absolutní opak. Absolutně zhaslý člověk. V dobrém… Ale ostatní bych hnal z Hradu, být Zemanem. Že si ty lidi kolem sebe nechává, je jeho slabost.

V jiném sloupku pro VICE říkáte, že Západ je unavený a líný, což je další provokativně fešácká věta. Kde jste k tomu přišel?

Stačí se podívat kolem sebe, i tady na Letné, což je takový malý český Západ. Mně připadá, že kolem jsou pořád samé projekty, ale schopnost dát si s něčím načas, nějaká píle nebo vůle, ta chybí… Já ze Západu prostě necítím moc energie. Vynakládání peněz, to není energie. Ani neuróza a tik nejsou energie.

Na Západě lidé víc chodí volit, jsou aktivnější ve spolcích, mají lepší kvalitu vzdělávání. Je tam spousta věcí, o které stojí za to usilovat.

Já ten dojem nemám. Zápaďáci předstírají zájem. Je to tlak kolektivu, jako na pionýrském táboře. Stačí, aby toho jeden nechal a nechají toho s úlevou všichni.

Třeba Němci jsou schopní se pro něco rozhodnout a jít společně za tím - ať už to bylo ve změně energetické politiky, anebo přijetí uprchlíků. To je přece obdivuhodná vlastnost.

Němci jdou za čistotou… Ani čistota ale není synonymem pro energii. Jinými slovy, každá civilizace se musí jednou za čas zbavit uhlazenosti. Zasvivit se, v dobrém… Mám rád i bláznivá a nečistá gesta, výkřiky, chyby. Připadá mi, že tohle je naše deviza, Visegrádu nebo naší krajiny tady, že tohle můžeme nabídnout. Můžeme nabídnout chyby, bláznovství, nevyspělost. Nepodceňoval bych tuhle naši úlohu.

Nejsme líní a unavení spíše my?

Nemám rád zjednodušování a nemám rád, když se zbytečně haníme. Já cítím, že nás Západ poučuje, a to se mně nelíbí. Západ se k nám často chová jako k prvňáčkům. Myslím si, že o nás Evropa po roce osmdesát devět ve skutečnosti neměla moc zájem.  V nové knížce se snažím zamyslet nad tím, jestli to není dáno něčím, co je silnější než my. Jestli je vůbec síla Evropy taková, aby nás do sebe dokázala vtáhnout, nebo jestli to všechno nezávisí na geografii či na střídání nějakých dlouhých cyklů. Jestli tam skutečně patříme. To jsou všechno otázky, které se naším vstupem do EU rozhodně nevyřešily - a podle mě to dnes všichni vidíme. Cítíme se jako rovnoprávní Evropané? Já myslím, že ne.

Proč?

Evropa není ani trochu sjednocená. A myslím si, že to není jenom tím, jak jsme se postavili k uprchlické krizi. Toho se podle mně dobře využilo, když se řeklo: „Podívejte se, ten šev tu skutečně je, protože vy se chováte takhle.“ Neochota Evropu spojit byla podle mě silná i z druhé strany. Nemluvím o euru, o svobodě pohybu. Mluvím o tom, že o nás jednoduše nemají zájem.

A co je tedy naše perspektiva? O co bychom měli usilovat?

Já jsem fandou Visegrádu. Teď všichni mají tendenci říkat: Opusťme Visegrád a přimkněme se k Německu. Mně se ale myšlenka Visegrádu líbila. Neznám tak reálně situaci třeba v Maďarsku a v Polsku, abych prostě mohl tady od stolečku z Prahy říct: „Jsou to totalitární režimy.” Ale kdo z těch, co tohle tvrdí, situaci skutečně hluboce rozumí? Mně připadá, že když tohle člověk prohlašuje, tak se hlásí na určitou stranu, která samu sebe vnímá jako tu správnou. A tohle vědomí té správnosti mě hrozně irituje a ostýchám se k tomu přidávat.

A na tohle téma jste napsal knížku?

Ano, přes léto v Broumovském klášteře a brzy vyjde. Je o uprchlické krizi, ale na pozadí české emigrantky, která utekla v roce 1978 do Německa. Propojuji v té knize tehdejší emigraci s tou současnou migrační vlnou. Odehrává se v sedmdesátých a osmdesátých letech a potom v roce 2015. Hlavním hrdinou je doktor, který zběhne od svého povolání k práci pro agenturu, která najímá ve východní Evropě lékaře a dodává je do západní Evropy, do Německa. Myslím, že se tam docela pěkně ukazuje, jak hranice nepadly. Že víra v boření všech hranic se ukazuje jako velmi naivní. A že hranice muž-žena, minulost-budoucnost, sestra-doktor, Čech-Němec jsou pořád velmi přítomné – a že se bez nich se neobejdeme.

Byl jste při psaní zavřený v klášterní cele?

No, on už to právě není klášter. Benediktini ho pronajali občanskému sdružení, které vede jeden místní podnikatel, takže je to taková hra na klášter. A vlastně je to hezké, snaží se to místo oživit. Moc tam tedy nefunguje propojení s městem, město na ně zahlíží, protože tam dělají trochu Prahu v Broumově. Ale tak aspoň něco. Myslím, že jinde by se to asi nemohlo stát, že si takhle pronajmete klášter. Sudety jsou prostě pořád trochu Divoký západ.

Tématem tedy je i to, že mezi Východem a Západem pořád existuje hranice?

Kdyby se to mělo říci v jedné větě, tak no. Jmenuje se to Za Alpami - a to je jednak symbol života za Alpami, kde není tolik sluníčka, je v tom touha severu po jihu. A pak to znamená za vrcholky, za Alpami, kam se uprchlíci z jihu snaží dostat. A moji čeští hrdinové v Německu prožívají deziluzi i v souvislosti s uprchlickou krizí.

David Zábranský (40) Vystudoval mediální studia a práva. Za svůj románový debut Slabost pro každou jinou pláž získal v roce 2006 Magnesii Literu. Dále napsal romány Šternův pokus milovat nebo Martin Juhás čili Československo. Je také autorem divadelní hry Herec a truhlář Stanislav Majer mluví o stavu své domoviny, kterou režírovala Kamila Polívková a uvádí ji Studio Hrdinů.