Z matematiky umí žáci především to, co lze nadrilovat

Návrh ministra Plagy odložit maturitu z matematiky komentoval pochvalně či kriticky leckdo. Mě zaujala reakce jazykovědce Karla Olivy v jeho pravidelném sloupku v Lidových novinách. Podivuje se tu nad Plagovým zdůvodněním, že chce maturitu odložit, protože žáci jsou neúspěšní v úlohách, v nichž mají „prokázat logické myšlení a aplikovat matematiku na každodenní situace“. To panu docentovi přijde podezřelé, protože -  jak píše - on se až doposud domníval, že před maturitní komisí je třeba „prokázat teoretické ovládnutí jistého souhrnu vědomostí, nikoliv jeho užití pro potřeby všedního dne“.

A z toho dále odvozuje, že to bychom mohli vlastně zrušit tu maturitu celou, protože v každém z předmětů je spousta zbytečných vědomostí, které jsou k řešení každodenních situací nepotřebné. Což samozřejmě myslí ironicky a končí obvyklými řečmi o tom, že maturitu by dnes neměl mít každý. Například nemá smysl nutit do maturity z matematiky čalouníka.

Původně jsem chtěl panu docentovi napsat osobně, ale pak jsem usoudil, že podobně to nevidí jen on, a tak volím raději tuto veřejnou cestu. Za prvé je možná dobré vědět, že v té části maturity, o níž je řeč, žádná komise nezasedá, maturita z matematiky se ve společné části zkoušky skládá formou testu. Což je do jisté míry výhoda, protože díky tomu existují maturitní data, z nich se můžeme dozvědět, co se studentům daří lépe a co hůře. Zrovna pro data by mohl mít pan Oliva jako specialista na matematickou lingvistiku a absolvent matfyzu pochopení.

Použiji argumentaci, která padla na jarním semináři ke státní maturitě právě na matematicko-fyzikální fakultě UK. Že matematické znalosti a dovednosti žáků jsou bídné, v tom se řečníci víceméně shodli, ale významně se lišili v názoru na to, proč to tak je a co s tím. Jeden diskutující mě zaujal. Předváděl na maturitních datech, že žáci jsou relativně úspěšní v řešení i poměrně komplikovaných rovnic (pokud se postup dá nadrilovat, úlohu úspěšně vyřeší zhruba polovina z nich), ale zásadně neúspěšní jsou při sestavování i té nejjednodušší rovnice (tam, kde je nutné přemýšlet, uspěje patnáct dvacet procent z nich). Jenže k čemu je schopnost pracovat se složitou rovnicí, když si neumím srovnat ani tři veličiny do vzájemných souvislostí.

Převedeno do obvykle srozumitelnější maturity z češtiny; je to podobné, jako kdyby žáci byli poměrně úspěšní v určování druhů vět ve složitém souvětí, ale chyběla jim masově schopnost napsat cokoli složitějšího než větu jednoduchou. V takovém stavu výuka češtiny rozhodně není, výuka matematiky bohužel ano. Pokud je neúspěšnost u nějakého typu úlohy opakovaně takto nízká, a to je to, o čem mluví ministr a co panu Olivovi připadá jako lichý argument, těžko to svádět na líné žactvo. To je opravdu problém výuky. A nízké kompetence se netýkají jen maturujících čalouníků, ale - jak ukazují maturitní data - i podstatné části gymnazistů.

Zavést za takové situace povinnou maturitu z matematiky, která fakticky tento nežádoucí stav zafixuje, opravdu není rozumné. Efektivita výuky matematiky je v našich podmínkách mimořádně nízká. A bylo by dobré mít jasno v tom, proč to tak je. S počtem maturujících učňů to fakticky příliš nesouvisí. Nechuť k matematice projevuje žákovská populace jako celek a v tomto směru jsme opravdu výjimečně „dobří“, jak opakovaně prokázala šetření v rámci OECD.

Nemá tedy cenu kritizovat ministra, že řekl nahlas, o čem se mluví v zákulisí už několik let. Spíš si zaslouží ocenění; razantním způsobem upozornil na letitý problém i veřejnost. I když ho za to, jak patrno ze zmíněného sloupku, část akademické obce nepochválí.

Autor je spolupracovníkem Informačního centra o vzdělávání EDUin