V českých řekách jsou mikroplasty z pneumatik, oblečení i z kosmetiky

Mikroplasty nejsou vzdáleným problémem, který ohrožuje mořské živočichy ve světových oceánech: už je najdeme i v českých řekách, do kterých je sami vypouštíme. Potvrdily to laboratorní testy vody provedené organizací Greenpeace v Labi a ve Vltavě. Ekologové vzorky vody odebrali loni na podzim na několika místech v Praze, v Ústí nad Labem a v Hřensku a pak je nechali analyzovat v laboratořích v britském Exeteru. A výsledky, které Greenpeace zveřejnili, ukázaly, že mikroplasty obsahovalo devět z deseti vzorků. „Mikroplasty vznikají oděrem pneumatik, oděrem při praní syntetického prádla a únikem z kosmetiky, kam jsou plasty vědomě přidávány,“ říká spoluautor testů Jan Freidinger. Lidé by tak podle něho neměli kupovat kosmetiku ani oblečení, které plasty obsahují.

O tom, že ve světových oceánech plavou stovky tisíc tun mikroplastů, vědci informovali už v minulých letech, vy jste nyní na základě vzorků zjistili, že mikroplasty už jsou přítomné i v českých řekách. Co to znamená?

Naše vzorkování, které bylo spíše jakýmsi skenem, potvrdilo, že plastové znečištění je prakticky všudypřítomné a že mikroplasty z Česka plují směrem do Německa a do Severního moře. Pokud se podíváme na koncentraci mikroplastů v Hřensku a číslo vynásobíme průtokem, vyjde nám, že denně Česko opouští nějakých 50 miliard mikroplastových částeček a vláken. Zároveň výsledky znamenají, že je nutné problematiku zkoumat dále a podrobněji - zaměřit se na zdroje mikroplastů.

Podle vašeho zjištění bylo v každém litru vody 3,7 částice mikroplastů. Jak si to představit? Bylo to kousky umělé hmoty viditelné prostým okem? Nebo pouze pod mikroskopem?

Existuje několik metod, jakými se mikroplasty analyzují, a každá ta metoda je schopná zachytit částečky do různé velikosti. Naši kolegové analyzovali vzorky pomocí infračervené spektrometrie. Mikroplastové fragmenty, které jsme identifikovali, byly mezi velikostmi 40 krát 40 mikrometrů až 2500 krát 2500 mikrometrů, vlákna pak s tloušťkou mezi 15 a 35 mikrometry a délkou od 350 do 4500 mikrometrů. Tedy viditelné jen pod mikroskopem. Tuto metodu jsme vybrali, abychom mohli lépe identifikovat typ plastu. Pokud bychom použili například Ramanovu spektroskopii, koncentrace by byla ještě vyšší, protože rozliší ještě menší částečky. Naopak pokud by se použily manta sítě o rozlišení cca 330 mikrometrů, byla by koncentrace nižší. Ale obecně lze říci, že námi nalezená koncentrace odpovídá studiím z jiných oblastí.

Je tedy 3,7 mikroplastu na litr vysoká, nebo nízká koncentrace?

Je to koncentrace srovnatelná s podobnými pokusy v jiných zemích. Na pováženou je, že mikroplasty byly v devíti z deseti vzorků.

Jak tyhle mikroplasty vznikly?

To bohužel přesně nevíme a bude to vyžadovat další výzkum. Na základě jiných vědeckých studií lze říci, že hlavním zdrojem mikroplastů ve sladkovodních vodách jsou primární mikroplasty, které vznikají oděrem pneumatik, oděrem při praní syntetického prádla a únikem z kosmetiky, kam jsou plasty vědomě přidávány. Což se snad teď změní, protože EU chce přidávání mikroplastů do kosmetiky a dalších výrobků zakázat.

Jak se dostaly do vody?

Výsledky z Neštěmic naznačují, že skrze odpadní vody, což je známé i z jiných oblastí - ale je třeba to ověřit, ideálně několikanásobným odběrem nečištěných odpadních vod.

Jak jste si vybírali místa pro odběr vzorků? Jak pak probíhala analýza?

Předpokládali jsme, že hodně částic a vláken se do vody dostává právě skrze čistírny odpadních vod, proto jsme odebíraly vzorky u čistírny v Praze a Ústí nad Labem, ale i pod a nad výtokem z čistíren. Naše hypotéza se potvrdila v Ústí, kde jsme u výpustě identifikovali bezkonkurenčně nejvyšší koncentraci 18 částic na litr. Naopak v Praze nebyla koncentrace nijak vybočující. To může být dáno řadou okolností a je rovněž nutné to ověřit.

Podle vědců mikroplasty škodí vodním živočichům, kterým se dostávají do těla. Jsou nebezpečné i pro člověka?

Co se týká dopadu na lidské zdraví, nemáme od vědců zatím všechny potřebné odpovědi.  Mikroplasty mohou do lidského těla vstoupit při přijímání potravy nebo při pití vody. Jako pro jiné organismy i pro člověka mikrovlákna kvůli svému tvaru představují větší hrozbu než ostatní částečky. Relativně velký povrch mikrovláken a jejich hydrofobní vlastnosti napomáhají vstřebávání chemikálií z okolní vody, a tak se zvyšuje riziko, že bude člověk při konzumaci mořských plodů vystaven karcinogenním i jinak škodlivým látkám. Mikroplasty také přenášejí bakterie včetně těch spojených s gastrointestinálními infekcemi. Zvláště velké obavy vzbuzují ty nejmenší mikroplastové částečky nazývané nanoplasty.

Když člověk spolkne mikroplast, tak projde jeho trávicí soustavou a vyloučí ho, nebo ne?

Výzkum Univerzity v Gentu prokázal, že 99 procent mikroplastových částic, které člověk pozře, projde lidským trávicím traktem, nicméně zbylé procento může proniknout až do krevního řečiště a akumulovat se v lidském těle.

Co může stát udělat, aby množství mikroplastů v českých řekách snížil?

Teoreticky může usilovat o vylepšení čistírenských technologií a instalaci filtrů, které by mikroplasty zachytávaly, ale je třeba říci, že by to bylo velmi nákladné a odpovědnost podle mě leží jinde, a to u výrobců. Stát by teď měl hlavně podpořit připravované omezení vědomě přidávaných mikroplastů do výrobků, které se připravuje na úrovni EU, investovat do zmapování situace a podporovat principy cirkulární ekonomiky.

Co můžou udělat sami spotřebitelé, aby zamezili vzniku mikroplastů?

Přestat kupovat kosmetiku, která v sobě obsahuje mikroplasty. Omezit jezdění autem ve městech, kde dochází k největšímu oděru pneumatik. Omezit nákup syntetického oblečení jen na to, co skutečně potřebujete. Nezapomínejte, že oblečení se dá opravovat. Kupujte od firem, které prodávají kvalitní výrobky uvolňující méně vláken a které se k problému mikroplastů a udržitelnosti staví čelem. Nebojte se kupovat oblečení z druhé ruky a nepodléhejte módním trendům, které vás nutí každoročně obměnit šatník.

To jsou rady ohledně chování. A co „praktická“ doporučení?

Pokud už máte syntetické oblečení, perte ho tak, aby docházelo k co nejmenšímu oděru. První krok je docela jednoduchý – perte oblečení jen v momentě, kdy to je skutečně potřeba. Někteří výrobci problém reflektují a doporučují, že drobná lokální znečištění, jako je například bahno na kalhotách, se dají umýt mýdlem a houbičkou. Výzkumy také ukázaly, že praní v pračkách s předním plněním uvolňuje daleko méně vláken než ty s plněním horním. Perte na při nižších teplotách, používejte jemné programy pro syntetiku, ždímejte na málo otáček. Používejte neagresivní tekuté prací prášky. To vše snižuje množství uvolněných mikroplastů. Zároveň si můžete pořídit prací pytlík, který zachytává mikroplasty zde nebo externí filtr pro pračku.