Rusko se rozpadá jako hořící obchodní dům v Kemerovu

Zapálené svíčky, květiny, hračky. Pláč. Rusko truchlí. V sibiřském městě Kemerovo v neděli při požáru obchodního domu umírali nejen dospělí, ale především děti, kterým právě začaly jarní prázdniny. Jak už je pro podobné situace v Rusku typické, brzy se objeví zprávy o finančních kompenzacích - ale co a proč se dělo a děje, zůstává opředeno mlčením a tajemstvím.

V Kemerovu byly porušeny snad všechny předpisy protipožární ochrany. Oheň se rozhořel okolo čtvrté odpoledne. Lidé umírali u zavřených evakuačních východů a dusili se v uzamčených kinosálech, zatímco jejich blízcí se často se snažili přesvědčovat hasiče, aby šli dveře otevřít, jak popsal nezávislému serveru meduza.io Alexandr Lillevjal, který zde ztratil všechny své tři děti. Odvedl je do kina ve 3. patře a sám čekal v přízemí. Když mu dcery začaly volat, že se dusí a dveře jsou zavřené, pokusil se jim nejprve sám pomoci, pak o to žádal hasiče; ale marně. Požárníci dali přednost hašení otevřeného ohně a neposkytli otci ani masku, aby mohl jít dveře otevřít sám.

Lidé na místě tragédie si stěžovali nejen na přístup záchranářů, ale i na nedostatek zpráv o situaci. Ti, kteří postrádali své příbuzné, čekali marně dlouhé hodiny. Státní televize ani nepřerušila vysílání zábavných pořadů. Sociálními sítěmi se začaly šířit zprávy o zatajování skutečného počtu obětí. Lidé začali vycházet do ulic. V úterý přiletěl prezident Putin a místní uklidňoval, že všechno bude řádně vyšetřeno a viníci potrestáni. Rusko má však s vyšetřováním tragických událostí své zkušenosti.

Ať je to popírání a bagatelizace hrůzostrašných momentů vlastních dějin, jakými byly stalinské represe, nebo liknavé hledání viníků místních tragédií, resp. jen snaha urychleně uzavřít „vyšetřování“.  Teroristické útoky (Dubrovka 2002, Beslan 2004), katastrofy ve vzduchu (pád letadla s hokejovým klubem Lokomotiva Jaroslavl 2011) i na vodě (Bulgarija 2011). Či smrt kvůli nedbalosti zodpovědných osob, jako byla tragédie na jezeře Sjamozero v roce 2016, kdy se utopilo 14 dětí: vedoucí je v bouři vyhnali na lodě, aby skryli před nečekanou inspekcí překročenou kapacitu tábora.

K traumatům nečekané ztráty se tak přidává trauma nemožnosti získat o smrti svých blízkých alespoň informace, dočkat se veřejných soudních líčení či aspoň omluvy ze strany veřejných činitelů. V Rusku prorostlém korupcí je totiž hledání příčin a následků těsně propojeno s celým státním zřízením a aparátem. Tam, kde by pravidla protipožární ochrany měla být jasně daná, stačí podmáznutí příslušných orgánů. A tam, kde by měla být k dispozici moderní záchranářská technika, jsou místo ní jen zazobané nejvyšší špičky státních složek…

Svíčky ještě hoří, květiny a hračky stále přibývají. Rusko je velmoc, která vede za svými hranicemi války o svůj význam a moc. Uvnitř svých hranic se přitom dlouhodobě rozpadá jako hořící obchodní dům v Kemerovu. Zanedbané, plné strachu a tutlající svůj stav, který si již po tolikáté vybírá daň v podobě nevinných obětí.

Autorka je doktorandkou Slovanských literatur na FF UK