Rok po Kolínu: teze o vlně sexuálního násilí ze strany uprchlíků se nepotvrdily

Když se editoři zpravodajské relace německé televize ARD na podzim rozhodovali, zda do zpráv zařadí vraždu devatenáctileté dívky ve Freiburgu, brali v úvahu širší kontext. Jakkoliv šlo o tragickou událost, kdy studentku medicíny kdosi znásilnil a utopil v řece, nijak výrazně se nelišila od zhruba tří stovek vražd, k nimž v Německu každý rok dojde.

A nebyl ani důvod se domnívat, že se smrt Marie L. odehrála za jiných okolností, než Němky umírají násilně nejčastěji: podle statistik federálního ministerstva vnitra se během roku 2015 stalo terčem pokusu o vraždu ze strany bývalého nebo stávajícího partnera 331 žen, přičemž 130 z nich tento útoky nepřežilo. „To je jeden takový útok téměř každý den. Pokud by se každý z nich objevil ve večerních zprávách, získali bychom dojem, že žijeme v zemi, kde násilí na ženách dosáhlo rozměrů epidemie,“ napsala autorka a aktivistka Margarete Stokowski v týdeníku Der Spiegel. „A byla by to pravda.“

Nižší podíl

Běžné žurnalistické rozhodnutí se ovšem dostalo pod palbu kritiky v okamžiku, kdy policie oznámila, že z vraždy studentky podezírá mladého afghánského žadatele o azyl, který se k činu následně doznal. Krajně pravicoví politici i řada diváků televizi obvinili z úmyslného zamlčování zprávy, a kancléřku Angelu Merkel pak z odpovědnosti za smrt dívky, kterou prý způsobila tím, že do země vpustila více než milion migrantů. Současně zazněla varování před „stupňující se četností“ těchto případů -  jak to učinil třeba Lutz Bachmann, šéf hnutí Pegida.

O vyhrocenosti atmosféry svědčí také fakt, že útoky byla zahrnuta studentská organizace Weitblick, pro niž Maria sháněla finanční prostředky na rekonstrukci školy v Ghaně (není pravda, že pomáhala v uprchlickém centru, jak informovala některá média). Poté, co rodina mrtvé dívky vyzvala lidi, aby jejím jménem organizaci přispěli, obdrželi ve Weitblicku tolik nenávistných a rasistických emailů a vzkazů na Facebooku, že na čas opustili sociální sítě (a obrátili se na policii).

Kancléřka a řada dalších politiků (jako starosta Freiburgu) zločin rovněž ostře odsoudili, ale zároveň varovali před kolektivní vinou a doporučovali pozornost stočit k policejním statistikám, které varování o stupňující se četnosti těchto útoků nepotvrzují. Statistiky naopak ukazují, že dlouhodobě je podíl cizinců na kriminalitě nižší než jejich procentuální zastoupení v německé společnosti - a v průběhu roku 2016 kriminalita migrantů navíc klesala, přestože jich v Německu opět přibylo.

Rok od kolínských útoků tak platí, že sexuální násilí páchané uprchlíky (pro tento text ponecháme problém terorismu stranou a zaměříme se výhradně na tezi o migrantech masově znásilňujících evropské ženy) nepřevyšuje násilí páchané „domácími“ - přestože není pochyb o tom, že zejména uprchlíci z muslimských zemí sexuální násilí páchají a že na ženy pohlížejí odlišně než Evropané vychovaní desítkami let emancipace.

Hoaxy versus statistika

Rok 2016 tak skončil v podobném duchu, jakým začal. Rozsah útoků, které šokovaly Německo i Evropu, vyšel najevo až v létě, kdy se novináři dostali k podrobné policejní zprávě. Z ní vyplynulo, že po celém Německu se během silvestrovské noci na přelomu roku 2015 a 2016 stalo obětí sexuálního útoků celkem 1200 žen, z toho 650 v Kolíně nad Rýnem (22 hlášených znásilněných, přičemž podle německých zákonů se takto nekvalifikuje pouze vynucený pohlavní styk) a více než 400 v Hamburku. Policii se podařilo identifikovat 120 podezřelých, většina z nich přišla ze zemí ze severní Afriky. Nepotvrdilo se tedy, že ženy během Silvestra okrádali a obtěžovali především žadatelé o azyl ze Sýrie.

Zatím se však jen minimum případů dostalo k soudu a těch několik málo odsouzených odešlo s podmíněnými tresty. Nízká čísla jsou způsobená zejména tím, že v nočním chaosu a nepřehledné situaci, kdy jednu ženu často napadaly skupiny mužů, měly oběti problém útočníky identifikovat. Během parlamentního slyšení věnovaného útokům vyšlo najevo, že ne všechny oběti - jak je tomu u sexuálního násilí pravidlem - se obrátily na policii. Pracovnice kolínské ženské organizace, která pomáhala obětem útoků, zmínila případ osmnáctileté dívky, která otěhotněla poté, co ji v Kolíně na Silvestra znásilnili. Také proto, že si nebyla jistá, zda do jiného stavu přišla během Silvestra, věc nehlásila a podstoupila interrupci.

Z řady zpráv by se mohlo zdát, že celý následující rok se nesl ve znamení sexuálních útoků páchaných cizinci: objevily se zprávy o obtěžování žen v bazénech, v nočních klubech i během veřejných akcí. A mohlo se zdát, že tyto činy v Německu páchají právě zejména cizinci. Jenže jak policejní statistiky, tak projekty zaměřené na odhalování hoaxů a dezinformací ukazují, že tento dojem neodpovídá realitě.

Podle analýzy německého projektu Hoaxmap, který shromažďuje a ověřuje zprávy o uprchlících, se většina dezinformací týkala dvojího druhu zločinu: krádeží a sexuálního násilí. Přestože reálně představuje sexuální násilí zhruba procento z celkového objemu případů, kdy migranti v Německu poruší zákon, mezi hoaxy byla zpráv tohoto typu více než čtvrtina - přičemž téměř polovina zpráv týkajících se sexuálního násilí se objevila během dvou měsíců následujících po silvestrovských útocích.

Starý koncept

Jak vysvětluje v magazínu The Atlantic profesor sociologie z americké Northwestern university Gary Alan Fine, lidé mají tendenci více věřit nepravdivým zprávám poté, co se objeví jedna reálná událost, která jakoby všechny následné informace „legitimizovala“. „Kritéria pro to, abyste něčemu uvěřili, jsou následně mnohem nižší. Můžete si totiž říci: To se už přece stalo jinde,“ řekl Fine.

Otázka, proč se strach z cizinců koncertuje právě u otázky sexuálního násilí více než u jiných zločinů, zůstává předmětem zkoumání. Jak ale upozorňuje profesor kriminologie ze švédské Stockholmské university Jerzy Sarnecki: „Koncept cizinců nebo lidí odlišných ras přicházejících znásilnit naše ženy je velmi starý.“ Od středověké Evropy obávající se Turků přes antisemitskou propagandu, rasismus amerického Jihu (Dylan Roof, který stojí před soudem za masovou vraždu v černošském kostele, svým obětem před tím, než začal střílet, řekl: „Znásilňujete naše ženy.“) i z Jižní Afriky z dob apartheidu až po rétoriku Donalda Trumpa, který o mexických přistěhovalcích mluví jako „znásilňovačích“.

Kontrast mezi počtem zmanipulovaných informací a reálnými statistikami se ještě zvýrazní, když se na čísla podrobně podíváme. Během roku 2015, kdy do Německa dorazilo 890 tisíc migrantů, došlo k 1 683 případům sexuálního násilí, přičemž cizinců bylo mezi pachateli zhruba pět procent (k vraždě se sexuálním motivem došlo v jedenácti případech, pouze v jednom případě byl pachatelem cizinec, a to Polák).

Statistiky Federálního kriminálního úřadu (BKA) za rok 2016 přinášejí řadu dalších dat. Podle zprávy úřadu, kterou zveřejnil před koncem roku deník Süddeutsche Zeitung, poklesla kriminalita migrantů, žadatelů o azyl a cizinců pobývajících v Německu ilegálně v průběhu roku 2016 o zhruba čtvrtinu. A to přesto, že do země během roku dorazilo dalších více než dvě stě tisíc žadatelů o azyl.

Část z celkem 214 tisíc porušení zákona, které během roku spáchali migranti, představují méně závažné či banální činy – v 17 procentech případů šlo o cestu načerno a zhruba čtvrtinu představují krádeže. U čtvrtiny případů šlo o násilí, ovšem podle Federálního kriminálního úřadu pouze šest procent z násilných činů mělo německé oběti (drtivá většina tedy spadá na konflikty mezi cizinci navzájem). Sexuální násilí či pokus o ně zahrnující znásilnění, ale třeba i kuplířství pak ze skupiny násilných trestných činů představují 1,3 procenta.

Statistika nepotvrzuje ani tezi, že zločinnost v Německu zvedají zejména žadatelé o azyl – lidé ze Sýrie, Afghánistánu či Iráku tvoří třetinu z pachatelů a podezřelých, byť v celkovém objemu migrantů dorazivších do Německa tvoří dvě třetiny (statistika BKA se může ještě změnit, protože zahrnuje i lidi, kteří nejsou zatím za zločiny odsouzeni). Zákon tak v Německu porušují především lidé z balkánských zemí či severní Afriky.