Řekněme mimozemšťanům, že jsme altruisté

Světový tisk jej nazývá „mluvčím lidstva pro styk s mimozemšťany“. Americký psycholog Douglas Vakoch - se kterým najdete obsáhlý rozhovor v novém Respektu 18/2016 - strávil 16 let na výzkumném ústavu SETI Institute zaměřeném na hledání mimozemské inteligence. Počátkem roku z ústavu odešel a s vlastní organizací usiluje o to, abychom poslali zprávu jiným kosmickým civilizacím. Podílí se také na sestavování jejího obsahu.

Máte rád sci-fi?

Trochu ano, ale moc ji neznám. Líbí se mi některé příběhy, jež nemají moc dobrý narativ. Poslední série Star Treku, zvaná Star Trek Enterprise, začíná několika epizodami, které popisují, jak je z lingvistického hlediska obtížné porozumět jiným civilizacím, jak je komunikace nejednoznačná. Přijde mi to fascinující. To, že všichni nemluví anglicky, ale hrozně brzdí zápletku. Existují i další zajímavé filmy a novely, třeba Solaris; nutí nás znovu promyslet náš pohled na inteligenci. Představujeme si ji jako cosi uložené v hlavách organismů zhruba tak velkých jako člověk. Co když ale existuje vědomí na úrovni planety?

V Solaris Stanisłava Lema vystupuje inteligentní oceán.Má tedy vůbec smysl založit pokusy o komunikaci s mimozemšťany na naší vědě, na matematice? Budou nám rozumět?

Je naivní si představovat, že věda přirozeně zrcadlí povahu vesmíru. Je to lidská konstrukce. To neznamená, že neodráží realitu, ale musíme opatrní a nepředpokládat automaticky, že naše verze porozumění světu je skutečně univerzální. Také matematika může mít různou podobu - i tady na Zemi, jak ukazuje pohled do historie. V 19. století několik vědců zkoumalo základní postulát eukleidovské geometrie, v nějž se věřilo 25 století, a zpochybnili jeden z předpokladů: že se rovnoběžky nikdy neprotnou.

Ptali se: Co by to znamenalo, kdyby se nakonec setkaly? Tak vznikly základy neeukleidovské geometrie; je to vnitřně konzistentní, smysluplný způsob popisu vesmíru a dává nám nové nástroje pro popis časoprostoru, který eukleidovská geometrie nenabídla. Neměli bychom tedy být překvapeni, pokud se ukáže, že mimozemšťané se snaží porozumět témuž vesmíru, ale vytvořili k tomu jiný matematický jazyk.

Co to znamená pro případnou komunikaci?

Musíme se spokojit s tím, že porozumíme aspoň něčemu. Byl bych vzrušen, i kdybychom zachytili zprávu z vesmíru pouze v podobě série prvočísel. Dokázalo by to, že sdílíme s jejími autory alespoň jeden společný předpoklad – na matematice něco je. Ale zároveň bychom měli být ochotni vykročit ke složitějším informacím, kde porozumění rozhodně nebude zaručeno. Jestliže se shodneme na tom, že matematika poskytuje základ, pak existují způsoby, jak mluvit s jinou civilizací o různých aspektech toho, co to znamená být člověk.

Co může být ve zprávě pro mimozemšťany? Jak budeme hledat umělý signál z vesmíru? Obíhá záhadnou Tabbyho hvězdu obří umělá struktura?  Rozhovor s „mluvčím lidstva pro styk s mimozemšťany“ čtěte v novém Respektu 18/2016.

Například?

Lidé jsou altruistický druh. Mohli bychom tedy popsat altruismus, a sice pomocí teorie her. Vzájemná pomoc přináší z dlouhodobého hlediska prospěch oběma zúčastněným stranám, což lze matematicky modelovat. Vyjádřit lze i příbuzenský výběr, tedy skutečnost, že pravděpodobně budeme altruističtí spíše k našim příbuzným, kteří s námi sdílejí část genů, než k cizím lidem. Možná ale nakonec nejnázornější sdělení o altruismu bude sám fakt vyslání zprávy, u níž není záruka, že na ni někdo odpoví. To je vlastně definice altruismu – činnost, ze které může mít prospěch někdo jiný, aniž existuje záruka, že jej budeme mít i my sami.

Pokud jiným civilizacím sdělíme, že jsme altruističtí, neměli bychom pak také prozradit některé méně pěkné věci? Genocidy, nacismus, komunismus?

Jistě, ale komunita vědců zabývajících se SETI (search for extraterrestrial intelligence, hledání mimozemské inteligence) se tomu brání. Svědčí o tom třeba poselství jiným civilizacím na palubě obou sond Voyager, které NASA vypustila v roce 1977 a které již vstoupily nebo brzy vstoupí do mezihvězdného prostoru. Tehdy padlo rozhodnutí, abychom ukázali jen věci, na které jsme hrdí. Autoři jednak chtěli prezentovat jen to nejlepší z lidstva, jednak se báli, aby poselství nevyhlíželo jako hrozba: žádný obrázek jaderného hřibu, který by říkal – podívejte, jak jsme drsní.

(Poselství se skládá např. z fotografií lidí při nakupování či konzumaci potravin, fotografií Země a Jupiteru, vyznačena je také poloha sluneční soustavy v kosmu apod. Fotografie jsou nahrány na gramofonovou desku spolu se záznamy přírodních zvuků a hudby, přiložen je obrazový návod k přehrání – pozn. aut.).

V lednu jste založil novou neziskovou organizaci METI International, která má novou zprávu připravit a odeslat. Z čeho její činnost financujete?

Teprve začínáme, a tak zatím spoléháme na naše představenstvo, což jsou lidé, kteří se těmto aktivitám věnují dlouhodobě. Máme jen malý rozpočet. Budeme se obracet na filantropické instituce, vládní agentury a také vyhlásíme crowdfundingovou kampaň. Chtěli bychom začít vysílat do konce roku 2018, nejspíš pomocí velkého radioteleskopu, jako je observatoř Arecibo na Portoriku.

Nejbližší hvězda je vzdálena zhruba čtyři světelné roky. Je tedy jasné, že odpověď nemůže přijít dříve než za osm let.

Pravděpodobnější ovšem je, že to bude za sto let. Nebo za tisíc let.

Lze pak vůbec někoho přesvědčit, aby vyslání zprávy podpořil?

Potřebujeme přemýšlet v mnohem delších časových škálách. Proto se musíme soustředit na filantropy, kteří mohou na rozdíl od politiků na věci hledět z dlouhodobého hlediska. Takový pohled má své výhody, upevňuje myšlenku, že dlouhodobé investice mají smysl. Už jen vytvořit podmínky k tomu, abychom si obsah zprávy pamatovali třeba celé století, je důležitý projekt. Digitální záznamy staré třicet let jsou dnes nesrozumitelné, formát souborů se neustále mění. Oslovení mimozemské inteligence tedy zvyšuje naše soustředění na budoucnost. Řada problémů, kterým lidstvo na Zemi čelí, vzniká přitom kvůli tomu, že na budoucnost dostatečně nemyslíme.

Kosmické civilizace schopné komunikovat by byly s největší pravděpodobností mnohem starší a vyspělejší než ta naše. Souhlasíte, že kontakt s některou z nich bude zároveň důkazem, že se technická civilizace může dostat přes dětské nemoci a nezaniknout?

Je to pravda, neměli bychom se ale spoléhat na to, že nám důvěru ve vlastní budoucnost poskytnou mimozemšťané. Za své přežití odpovídáme sami a měli bychom o ně usilovat, i kdybychom byli jedinou civilizací v kosmu. A to, že jsme zatím nikoho jiného nenašli, není důvod k pesimismu.

Douglas Vakoch (54), vzděláním psycholog, religionista a historik vědy, působil jako ředitel oddělení pro obsah mezihvězdné zprávy na výzkumném ústavu SETI Institute v Mountain View v Kalifornii. Zkratka SETI znamená hledání mimozemské inteligence a označuje celé spektrum projektů, které dříve financovala NASA, dnes jsou placeny hlavně soukromníky.

Letos v lednu Douglas Vakoch z ústavu odešel a založil vlastní organizaci METI International, která usiluje o to, aby se lidstvo nesnažilo pouze zachytit umělé signály z kosmu, ale také je samo vysílalo (METI = Messaging to Extraterrestrial Intelligence, posílání zpráv mimozemským inteligencím). Kromě toho Vakoch také působí na katedře klinické psychologie soukromé neziskové vysoké školy CIIS. Do Česka přijel na pozvání organizátorů festivalu Academia Film Olomouc.