Pro Zemanovce mám prezidentské rakvičky po mynářsku, ale jsou nejedlý

Sedmačtyřicetiletý herec pražského Studia Ypsilon Roman Mrázik se loni stal jednou z nejpopulárnějších postav serveru Stream. Od té doby zde vystupuje jako Míra Hejduk, který diváky učí vařit levná rychlá jídla „za nula nula prdlačky“. K jeho majstrštykům typu pizza z knedlíku, tatarák ze salámu nebo gothajburger nyní přibyla i speciální série Volíme s Mírou věnovaná politickým stranám a jejich voličům.

Některé vaše volební recepty jsou pro skutečně odvážné strávníky, třeba na okamurku v trojobalu kombinovanou se smaženou Koko tyčinkou ve vitacitovém kabátku na počest předsedy SPD. Jakou roli při psaní gagů hrály vaše vlastní politické preference?

Mně bylo úplně jedno, o kterou stranu jde. V politice jsem velký skeptik, už mám nějaké roky za sebou a v životě jsem se nesetkal s politikem, kterému by primárně šlo o blaho voličů. Pochopitelně jsou na světě i tací, u nichž si myslím, že jsou výjimeční, nebo u kterých doufám, že jsou výjimeční. Ale když s nimi nežijete, nevíte, jaké mají ve skutečnosti pohnutky.

Ale když se člověk dívá na váš recept pro voliče TOP09 na ferimentovaný květák načerno, cítí z něj přece jen něžnější humor…

V tomhle bych určitě nehledal něco hlubšího. Každou ze stran jsem vzal jako odrazový můstek k vydolování nějakého fóru. A některý se mi prostě povedl víc, některý míň.

Proč mezi stranami chybí Starostové?

V zatím posledním dílu Superobří joint s houbičkama pro Piráty je na ně alespoň malinký odkaz „vyrobeno s podporou Starostů a závislých“. Jinak se na ně už prostě nedostalo. Do voleb se stihne odvysílat jen recept pro Zemanovce, na který se těším nejvíc.

Na co bude?

Na prezidentské rakvičky po mynářsku, které budou nejedlý.

Lidovcům jste zase nabídl modlení se ke svatému knedlíku a čunkofleky s cikánskou pečení. Jak tyhle fóry vznikají?

Hodně se improvizuje; čím je na place víc surovin, tím je to inspirativnější. Základní vtipy mám připravené, ale kluci ze štábu mně samozřejmě pomáhají, spoustu věcí doladí. Slyšíme na sebe - a když se během natáčení společně zasmějeme, klidně to tam necháme.

A jak vůbec vznikla postava Míry Hejduka?

Už před lety jsme dělali pro rádio s kolegou z Ypsilonky Martinem Janoušem nekonečnou telenovelu Doňa Mimoňa; začínali jsme na Bontonu, pak to oblítnulo v reprízách celou republiku. A už tady jsme mimochodem reagovali na aktuální politiku a dění. Tam jsem si pro sebe sám vymýšlel postavy, zatímco tady mi ji nabídnul režisér Marek Najbrt dělat pro Stream. S patlalstvím Míry Hejduka jsem se ovšem velice rychle ztotožnil.

Volíme s Mírou často končí tím, že onen upatlaný produkt rozdáváte v ulicích voličům dané strany. To jsou reálné situace, třeba když tam jeden člověk jí smaženou Koko tyčinku vyválenou ve vitacitu?

No samozřejmě! Ono když se podíváte, co všechno jsou lidi schopní sežrat. A to nemyslím jen jídlo, ale i informace. Jde jen o to, jak se jim to podá a jaký na ně vytvoříte tlak.

Ve výstupech se označujete za krále koktejlů, knížete kečupu a nositele několika michellinských pneumatik. Jsme my Češi v tomhle přiznaném milování pokleslého jídla specifičtí, nebo by podobný pořad fungoval i ve vašem rodném Slovensku?

Tam je politická situace ještě mnohem horší než tady - čili Volíme s Mírou by tam možná narazilo úplně jinde, než bychom čekali. Ale jinak máme podobné povahy. I když je pravda, že ty zlaté české ručičky, které se snaží kutilsky pořád vymýšlet něco levného k jídlu, asi objevíte fakt jenom tady.

Taky jste na internetu čelil mnohem míň nenávistným komentářům než váš herecký kolega Robert Mikluš, který na Streamu loni jako protiváha vystupoval v pořadu Luxus na talíři, kde naopak vařil naprosto nesmyslně předražená jídla z nóbl potravin. Vy coby obyčejný člověk z lidu jste narazil až s receptem na prezidentské Vysočinzáno, kdy jste se poprvé setkal s náporem rozezlených diváků.

Však jsme za voliči Zemanovců při natáčení s rakvičkami raději ani nešli - docela si umím představit, jak by mě s nimi dav hnal po ulici. Ale u Volíme s Mírou jsem se kupodivu nesetkal s tím, že by mi někdo do očí řekl něco hnusnýho. Spíš naopak: lidi mi na ulici hlásí nové fóry a říkají, že je to dobrá sranda.

Můžete u nás volit?

Nemůžu, protože jsem si nikdy nepožádal o české občanství. Ačkoli tady žiju sedmadvacet let, čili vlastně déle, než jsem žil na Slovensku. Myslím si, že by mělo být státem umožněno volit i bez občanství, pokud tu máte odžitá nějaká léta. Vždyť tu daně platím stejně jako Češi.

A kdybyste volit mohl, ovlivnilo by to vaše fóry ve Volíme s Mírou?

Stoprocentně ne. Mám rád, když se šije i do toho, co máte rádi. Co má zdravý základ, to obstojí i nějakou tu urážku a umí se samo sobě zasmát.