Ze 134 přítomných poslanců zvedlo v polovině července ruku pro kariérní řád pouhých 39. Dokonce ani všichni sociální demokraté nehlasovali pro návrh jím vedeného ministerstva, který se vrátil ze Senátu s mnoha pozměňovacími návrhy. O ostatních koaličních poslancích ani nemluvě. Tím se uzavřela v tomto volebním období možnost zavést nová pravidla pro učitelskou profesi.
Je samozřejmě možné debatovat o tom, v čem byl navrhovaný kariérní řad nepovedený (hodně papírů a minimální vliv na modernizaci profese) a čeho je naopak škoda (nabízel peníze na nově definované a potřebné pozice jako mentor, etoped atp.), ale jeho příběh je poučný hlavně z jiných důvodů. Zásadní roli v hlasování sněmovny totiž hrálo, že poprvé po mnoha letech byli učitelé schopni dát se dohromady a nahlas říct, co si myslí.
Kariérní řád, který si můžeme představit jako předpis, který pojmenovává, kdy a jak se stane absolvent vysoké školy učitelem, jaké musí složit atestace, k jakým pedagogickým profesím ho opravňují a kolik za to dostane peněz, vznikal několik let za úřadování několika ministrů. Dlouhou dobu se na jeho přípravě podílela početná skupina přizvaných učitelů, kterým šéfoval ředitel jednoho středočeského gymnázia. Když nastoupila do funkce právnička Kateřina Valachová, která z podstaty své profese věřila na sílu zákonů a politických vyjednávání, vzala si prosazení kariérního řádu jako svoji prioritu. A protože jí i jejímu náměstkovi (a současnému ministrovi) Stanislavu Štechovi přišel dosavadní návrh nevyhovující, hodili ho bez ohledu na vykonanou práci do koše a velmi rychle připravili návrh vlastní. Dá se věřit, že upřímně věřili a věří, že by byl prospěšný. A dá se předpokládat, že učitele, kteří to tak často nevidí, nepovažovali za vážnou překážku. Zachovají se jako obvykle. Budou hudrat ve sborovnách a na veřejnosti mlčet. A na skutečně vážný protest se nezmohou. Jenže přišlo překvapení.
Ministryně Valachová umetala cestu kariérnímu řádu pečlivě. Vyjednávala se školskými asociacemi, nechávala si jednotlivé přípravné kroky schválit na odborné diskusní platformě, které se říká Comenius. Napoprvé Sněmovna kariérní řád v dubnu schválila, oponentům se ho podařilo zastavit až o dva měsíce později, v Senátu. Teprve tam se ukázalo, že ministryně už mnohem méně brala v úvahu, co si o tom všem myslí učitelé. Těm přišel návrh jako další buzerace, s níž budou mít jenom více práce.
A ministryně měla smůlu, že souběžně vznikala první iniciativa, která se pokouší založit učitelskou profesní organizaci. Pro tu byl kariérní řád vděčný terč a příležitost dát o sobě vědět. Petici proti přijetí kariérního řádu podepsalo jednadvacet tisíc učitelů. To sice není ani dvacet procent celkového počtu, ale v profesi, kde je většina lidí zvyklá poslouchat vrchnost bez odmlouvání, jde o výjimečný výsledek.
Bylo zajímavé sledovat, jak rychle začaly jednotlivé politické strany otáčet. Když 11. července, den před opakovaným hlasováním ve Sněmovně, Martin Veselovský v DVTV mluvil s čerstvě jmenovaným ministrem Štechem, bylo už víceméně jasné, že pro znovupřijetí nebude dost hlasů. Ministr sice argumentoval tím, že učitelé ve skutečnosti kariérní řád neznají, že prostě jen podepsali petici, aniž byli věcně informováni, ale tím rozhodně věci nepomohl. I kdyby měl pravdu, v demokracii rozhodují hlasy, ne nutně poučené názory. Ve skutečnosti to nejspíš bylo tak, že učitelé mají ministerstva po léta plné zuby a z kariérního řádu se stal vítaný hromosvod.
Kariérní řád tedy mít v dohledné době nebudeme, ale podstatnější je jiná věc. Zjištění, že učitelský hlas má reálný vliv a může něco změnit. Že alespoň někdy jsou učitelé schopní se spojit, něco si myslet a něco chtít. Že kritické množství, kdy je začnou politici brát vážně, není velké a je dosažitelné. Plyne z toho, že učitelé potřebují profesní sdružení s širokou členskou základnou, které bude věcné a nekompromisní. První bod programu je jasný. Zásadní zvýšení investic do vzdělávání pod hrozbou dlouhodobé stávky. Tu mohou podle zákona vyvolat jen jinak dosti váhavé odbory, ale i ty zvednutý učitelský hlas probral k větší aktivitě. Jedná se o rozpočtu, blíží se volby. Politici jsou v citlivé fázi, ochotní naslouchat. Ideální chvíle dát o sobě vědět. A v tomhle případě by asi ani ministr nebyl proti.
Autor je spolupracovník informačního centra o vzdělávání EDUin
Přečtěte si více k tématu
Učitelské platy: Nejdřív kvalita, pak přidat peníze?
O smyslu zavedení kariérního řádu v rozhovoru Martina Veselovského s ministrem Stanislavem Štechem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
