Povolování nových škol: místo pravidel nastoupila libovůle

V nedávném textu o tom, proč ministerstvo povoluje stále méně neveřejných škol (letos kladně vyřídilo méně než třetinu žádostí), jsem tvrdil, že neexistuje parametr, podle kterého lze pochopit a veřejně zkontrolovat, proč nějaká škola byla, či nebyla zařazena do sítě. Zařazení do sítě znamená, že může oficiálně fungovat a dostávat od státu peníze na žáka, které umožní, aby školné bylo dostupnější i pro běžnou rodinu. Abych si ověřil, zda přece jen neexistuje nějaký „manuál“ na povolování škol, byť neveřejný, požádal jsem o něj ministerstvo školství podle zákona o veřejném přístupu k informacím.

Správně by ministerstvo mělo odpovědět do patnácti dnů od podání žádosti. Přišlo mi v obálce po dvaadvaceti dnech a „shodou okolností“ den poté, co jsem ministerstvu elektronicky odeslal upozornění, že nedodržuje zákonem stanovený termín. Kupodivu dopis byl datován o týden dříve. Na den, kdy vypršela ona patnáctidenní lhůta. Asi mají na ministerstvu trochu línější podatelnu nebo kreativnější úředníky. Ale to všechno je pořád luxus. Mnozí žadatelé o informaci čekají na reakci dlouhé měsíce.

Co v té odpovědi bylo? Koho zajímá detailně, může si ji přečíst pod textem. Ale shrnutí je velmi jednoduché. Ředitelka odboru správy a řízení vzdělávací soustavy vysvětluje, že žádný takový manuál či předpis neexistuje, protože existovat nemůže. Posuzování je komplexní, hodnotí se specifika lokality, demografický vývoj, dlouhodobé záměry krajů v oblasti vzdělávání a podobně. Fakticky její odpověď opravdu znamená, že zpětně nelze nijak posoudit, proč některá škola povolena byla, nebo nebyla. Do podzimu 2016 byla pravidla jasná. Předpis stanovil, co musí škola splnit, a pokud to splnila, byla zařazena. Poslední dva roky místo jasných pravidel nastoupila libovůle.

Zdánlivě ono „komplexní posouzení“ vypadá logicky. Jenže v praxi se potkáte se školou, která už několik let existovala v rámci veřejné školy, ale protože soužití dvou systémů v jedné škole bývá konfliktní, dohodlo se vedení se zřizovatelem – městskou částí, že se osamostatní. Tento krok byl samozřejmě v souladu s dlouhodobými záměry, měl podporu obce, děti už dokonce do této školy po léta chodily a byly s ní spokojeny. Přesto povolení nedostala. Proč?

Jiná škola na okraji Prahy nemohla vzniknout proto, že údajně je kapacita okolních škol dostatečná. Žadatel argumentoval tím, že podle demografických odhadů bude už příští rok míst ve školách spíše nedostatek. Odpověď? Posuzují se čísla letošního roku, ne příštích let. Kde je to komplexní a odpovědné posouzení? Pro tento postup je libovůle ještě hodně slušné slovo.

Odmítnutí žadatelé se domáhají změny stanoviska prostřednictvím správních žalob a ústavních stížností.  První výsledky by mohly být v květnu. I kdyby však Ústavní soud dal stěžovatelům za pravdu, už je pozdě na to od září školu otevřít. Ministerstvo na to zjevně hraje. Průtahy a mlžením se snaží žadatele otrávit. Podobně jako to bylo s mou žádostí o informace. Dostal bych ten antedatovaný dopis, kdybych se nepřipomněl? Vyhoví se jen sem tam někomu, kdo se ozve, kdo umí lobbovat, kdo je otravný a neústupný.

Ministr Plaga se přes veřejné upozornění k celému postupu nijak nevyjádřil, pravděpodobně ho tedy schvaluje. Ale je mimořádně nešťastné poštvat proti ministerstvu školství a veřejnému vzdělávacímu systému tu nejaktivnější část učitelů a rodičů. Dlouhodobě se to nemůže vyplatit. Zkušenosti, energii a zápal těchto lidí bude veřejné školství jednoznačně potřebovat. Kreativní úředníci krytí mlčícími politiky škodí vzdělávání na léta dopředu.

Autor působí v informačním centru o vzdělávání EDUin

Tiskovou zprávu ministerstva reagující na výzvu, aby se ministr Plaga k situaci vyjádřil, čtěte ZDE

Odpověď MŠMT na žádost o vysvětlení pravidel povolování neveřejných škol: