Pod českou vlajkou. Boj o billboardy vrcholí

„My budeme odstraňovat všechny - vlajkové, nebo nevlajkové. Už se těším na rozličné názory právníků, které si od teď v příštích dnech přečtu, jestli s vlajkou přestává být billboard billboardem,“ prohlásil ministr dopravy Dan Ťok (ANO) v půli týdne v České televizi, když dostal dotaz na vývoj vyostřeného sporu o reklamu podél českých dálnic a silnic první třídy.

V pátek totiž končí termín, kdy mají všechny billboardy zmizet. Sedmnáct senátorů se však na poslední chvíli obrátilo na Ústavní soud, a provozovatelé navíc oblepili billboardy českými vlajkami s tím, že je to ochrání před odstraněním. Ťok přesto hodlá lhůtu dodržet.

S jejím koncem se znovu rozhořela i debata, která má v Česku poměrně pozoruhodnou historii a v níž padala i podezření o podplácení. Reklamní agentury se nebály nově nastavená pravidla přirovnávat k  „totální likvidaci“ a v čele boje za billboardy se vystřídalo hned několik nečekaných politických tváří, které se do té doby o dopravu a bezpečnost na silnicích nijak zvlášť nezajímaly. Nejnověji je to autor zvířecích Večerníčků, senátor Václav Chaloupek, jehož jménem byl návrh k Ústavnímu soudu odeslán..

Stále živá historie

První pokus o vypořádání se s billboardy přišel v roce 2011, kdy vláda Petra Nečase zaslala sněmovně novelu zákona o pozemních komunikacích. Poslanci zákon bez větších problémů schválili a vypadalo to, že se Česká republika brzy přiblíží západním zemím, ve kterých billboardy podél silnic téměř nenalezneme – zatímco u nás je jich až dvacet na kilometr.

Komplikace nastaly při projednávání v Senátu, kde návrh neprošel. Senátoři v souladu s provozovateli namítali, že plošný zákaz billboardů zničí reklamní byznys v hodnotě několika miliard korun, obce přijdou o velkou část peněz do rozpočtů a k tomu hrozí mezinárodní arbitráže kvůli smlouvám se zahraničními aktéry. I když tehdejší ministr dopravy a autor novely Pavel Dobeš (VV) argumentoval,  že má právní analýzy potvrzující, že případné žaloby od zahraničních firem by byly neúspěšné, senátoři názor nezměnili.

Situace se pak poměrně překvapivě chopila senátorka Veronika Vrecionová (ODS). Přišla s kompromisním návrhem, který zákaz omezil pouze na dálnice a silnice první třídy. V této verzi by zmizelo patnáct až dvacet procent venkovních reklam. ,,Zákaz má platit na silnicích, kde se jezdí více než 80 kilometrů v hodině a kde jsme situaci diskutovali s bezpečnostními experty, kteří říkají, že tam mohou způsobovat dopravní nehody. Kolem silnic druhé, třetí kategorie a místních komunikací je dále povolujeme, protože zde takové riziko nehrozí,“ vysvětlovala tehdy.

Jenže než se novela s pozměňovacími návrhy dostala do dolní komory k novému projednání, v poslaneckých schránkách se objevil hromadný email, který obsahoval přepis údajných odposlechů ze schůzky Romana Janouška, advokáta Miroslava Jansty a Richarda Fuxy,  spolumajitele společnosti BigBoard, největší české firmy zabývající se venkovní reklamou. V hotelu Hilton se bavili o úplatcích, které byly nebo měly být vyplaceny za schválení mírnější verze zákona v podobě, v jaké ji Senát na návrh Vrecionové do sněmovny vrátil.

Na pokyn ministerstva

Pravost nahrávek se však nikdy neprokázala a kvůli podezřelé formě a kontextu panovalo přesvědčení, že jde o podvrh. Senátorská verze tak Sněmovnou nakonec prošla (i když s menší podporou než prvotní vládní návrh) a prezident Václav Klaus zákon v květnu 2012 podepsal. Vlastníci reklamních ploch měli přesně pět let na odstranění či přesunutí billboardů dále než 250 metrů od dálnic a 50 metrů od silnic první třídy. Pokud firmy reklamní billboardy neodsunou, Ředitelství silnic a dálnic se je chystá na pokyn ministerstva dopravy v nejbližších dnech odstranit.

Vše pečlivě sledovaly zejména dvě firmy - JCDecaux a zmiňovaná BigBoard. JCDecaux je celosvětový lídr v oblasti venkovních reklam; díky smlouvě trvající do roku 2021 je i výhradním provozovatelem reklamy na pražském mobiliáři, na který se v kompromisní verzi zákaz nevztahuje. Ostatní reklamní nosiče, které požadovanou vzdálenost nesplňovaly, francouzská firma už odstranila a smlouvy k poslednímu srpnovému dni letošního roku ukončila.

BigBoard provozuje přibližně dvě třetiny reklamních ploch v republice a zákaz se týká poloviny z nich. Proto už od začátku lobbovala proti novým pravidlům a snažila se najít způsob, jak se odstraňování billboardů zarazit. Dokonce na začátku roku 2015 nabídla pražskému magistrátu založení společné akciové společnosti, ve které by se s Prahou dělila o zisky. Magistrát jménem tehdejšího náměstka Matěje Stropnického nabídku odmítl s odůvodněním, že „firma návrhem chtěla jen posílit zájem města, i finanční zájem, na zachování co největšího počtu reklamních nosičů v provozu“. Poté spor o billboardy na několik měsíců utichl. Až do tohoto týdne.

Vlajka nám pomůže

Skupina 17 senátorů v čele s Václavem Chaloupkou (OPAT) se před několika dny obrátila na na Ústavní soud. V návrhu žádá o odstranění pětileté lhůty a zvolení „šetrnějšího řešení“. Podle senátorů je plošný zákaz billboardů protiústavní a v rozporu s právem vlastnit majetek a podnikat. „Na jaře se na mě obrátili provozovatelé billboardů. Za začátku se mi do toho nechtělo. Většině lidí jdou billboardy často na nervy. Nicméně nejde jen o billboardy. Když jsem se radil s právníky, opravdu mám pocit, že jde o porušení Listiny základních práv a svobod," komentuje rozhodnutí senátorů Chaloupek.

Svaz tak vyzval ministerstvo dopravy, aby s odstraňováním vyčkalo na rozhodnutí Ústavního soudu, a agentury zákaz označily za vyvlastnění. Po uplynutí lhůty stát může billboardy bez souhlasu vlastníka odstranit a náklady následně zpětně vymáhat po majiteli. „Jestliže parlament zákon schválil, platí. Je nesmyslné se čtyři dny před nabytím účinnosti bavit o tom, jestli ho někdo bude dodržovat, nebo ne. Prostě nemá na výběr,“ reaguje však právník Jiří Hřebejk z pražské Katedry ústavního práva.

Kromě toho Svaz provozovatelů venkovní reklamy na většinu ploch na poslední chvíli vylepil české vlajky. „Tím jsme jednostranně dle právního výkladu, který máme k dispozici, změnili charakter ploch, které již nadále nejsou reklamním zařízením, jak je definuje zákon. A navíc se jedná o státní symbol,“ vysvětluje strategii šéf svazu Marek Pavlas.

Ani s tímto výkladem ale většina právníků nesouhlasí. „Existuje zákon o užívání státních symbolů České republiky, ale rozhodně nepočítá s tím, že by byly takhle masově vyvěšovány na billboardech kolem dálnic. Státní symbol má něco symbolizovat. To, co je kolem dálnic, je tedy věcný nesmysl,“ namítá opět Hřebejk.

Studie tu jsou

Agentury sice viditelně vybičovaly aktivitu až nyní, přesto se už od roku 2012 snaží kromě argumentů o ohrožení byznysu zpochybnit i sám důvod, kvůli kterému byla nová pravidla zavedena – bezpečnost na silnicích.  Svaz provozovatelů reklamy tvrdí, že studie hovořící pro zákaz billboardů podél pozemních komunikací nejsou k dispozici. Ve skutečnosti jen neexistuje výzkum, který by jednoznačně prokázal přímou souvislost mezi reklamními poutači na silnicích a dopravními nehodami. Ale existuje hned několik studií potvrzující negativní vliv billboardů na pozornost řidiče.

Šest let starý pokus pražského ČVUT prokázal, že billboard upoutá pozornost řidiče zhruba na půl sekundy a za tu dobu řidič ujede v průměru patnáct metrů s očima upřenýma mimo vozovku. Pokud se do reklamy začte, trvá to až tři sekundy a dalších 70 metrů jízdy.

Štěpán Fiala, předseda občanského sdružení Nechceme-billboardy.cz, pak poukazuje na izraelskou studie vydanou v roce 2014. Ta zkoumala, jak se zákaz billboardů na jedné rušné dálnici v Tel Avivu promítl do počtu nehod. „Výsledek byl jednoznačný: po zakrytí reklam poklesl počet nehod o přibližně 60 procent,“ uvádí.

Další poznatky shrnulo ve své zprávě brněnské Centrum dopravního výzkumu. „Billboardy jsou rušivý prvek, který je v českých podmínkách unikátem. Ve všech zemích, kde je péče o bezpečnost silničního provozu středem zájmu, je jednoznačně umísťování billboardů zakázáno,“ doplňuje Josef Mikulík z CDV.  Všech dvacet zahraničních i tuzemských studií, které byly za posledních několik let zpracovány, dochází ke stejnému závěru: vliv reklamních zařízení na chování řidičů je zřejmý.

Většina oponentů reklam u silnice nezpochybňuje, že existují i další faktory jako mobilní telefony, sociální sítě nebo kouření. Nicméně namítají, že tyto prvky jsou za prvé zakázány a za druhé o nich člověk za volantem ve větší míře rozhoduje sám. Těžko však řidič ovlivní, kolik billboardů uvidí cestou do práce.