Parta z Brna zachraňuje albánskou vesnici před vylidněním

Zachránit vesnici uprostřed tisíc kilometrů vzdálených hor před vymřením? Proč ne, řekla si parta dvacátníků z Brna a od loňského podzimu na oživení albánské vsi Curraj Eper pracuje. Jejich úsilí v těchto dnech právě finišuje – a nejsou jedinými Čechy, kteří se snaží horské turistice v Albánii pomoci.

Za nápadem stojí Jan Balák, pětadvacetiletý strojírenský inženýr z Brna. Kromě studia je jeho koníčkem právě cestování a každé léto už řadu let pořádá pro kamarády nejrůznější expedice a výlety – do Iráku, Malajsie, Íránu, Ruska. A vedl i několik výprav do Albánie.

Google expedice

Poprvé do ní vyrazil před třemi lety, do hor na severu. O rok později přišla expedice s cílem sjet řeku Drin – a když se do Albánie, která Balákovi přirostla k srdci, vydali vloni potřetí, řekli si, že chtějí někam, kde „ještě nikdy žádní turisté nebyli“.

Tuhle nadsázku se rozhodli co nejvíc přiblížit skutečnosti pomocí aplikace Google Maps Panoramio, v níž může kdokoliv vkládat fotky z různých míst planety. Tak dlouho ji proklikávali, až v sousedství největších pecek, které příznivce velehorské turistiky do Albánie lákají – údolí Thethi a Valbona, našli údolí Curraj, u kterého v Panoramiu žádné fotky nevisely.

Právě tam se také vloni vydali a byli nadšení. „Je tam opravdu nádherná příroda, v celém údolí zároveň žije jen několik desítek lidí, kteří na nás překvapeně koukali,“ vzpomíná Balák. Vesnice Curraj Eper, kterou v údolí nalezli, je ale zaujala ještě jednou věcí – v 90. letech bývala regionálním centrem s více než tisícovkou obyvatel, teď našli vylidněnou ves sotva se stovkou obyvatel. Jakmile totiž padl Hodžův režim, většina místních odešla z vsi, kde je nejbližší asfaltka vzdálená 10 kilometrů, obchod 20 kilometrů a kde není zavedena elektřina, za prací do větších měst.

„Fascinovaně jsme sledovali, jak do Theth a Valbony proudí davy turistů a místní tam zůstávají žít i přes zimu, zatímco v Curraj Eper to vypadá, že se do dvou tří úplně vylidní,“ říká Balák. A tehdy dostal cestovatel z Brna nápad: tahle vesnice byla možnost, jak další cestu do Albánie posunout zas ještě o kousek dál.

Hlavním rozdílem oproti úspěšnějším údolím byla nepřístupnost údolí – z Teth do vsi nevedly přes divoké řeky žádné mosty a oproti známějším údolím tu zcela chybělo turistické značení. Balák, který má bohaté zkušenosti i s pořádáním skautských táborů, dal dohromady několik přátel a společně rozjeli akci na záchranu Curraj Eper.

Pod nálepkou Albanian Challenge dali dohromady konkrétní cíle: opravit zdejší kostelík, vyznačit asi 100 km turistických cest, postavit dva mosty, které údolí napojí na klíčové turistické koridory, a zapojit několik fotovoltaických panelů. Náklady spočítali na 250 tisíc – za předpokladu, že seženou 120 lidí, kteří s nimi do Albánie bez nároku na plat pojedou a pomůžou jim tohle všechno postavit. Založili web,natočili propagační spoty a kromě pořádání benefičních koncertů a sbírek mezi přáteli zkusili i crowdfunding. Balák projekt propagoval i na svých cestovatelských přednáškách, které na Brněnsku pravidelně pořádá.

Není problém

Dnes už je jasné, že se první fáze povedla – nashromáždili 200 tisíc a k tomu sehnali zdarma zapůjčené auto, elektrocentrálu, vrtací kladiva, vozíky a nářadí. A také přes sto dobrovolníků, kteří jsou připraveni s nimi 8. srpna do Curraj Eper vyrazit a spolu s místními udělat po tři týdny pro oživení vsi maximum.

Ironií projektu ovšem je, že pokud Balák s přáteli na Panoramiu hledali místo, které je nedotčené turismem, sami teď přispívají k tomu, aby z něj turistickou destinaci plnou fotek na webu udělali. „To je pravda,“ říká Balák,“ ale pokud jim někdo nepomůže, do pár let tam nebude za kým jezdit – a kontakt místními je přece jedno z hlavních lákadel na cestování.“

Jednu věc ale Challengeři neodhadli: práce kolem projektu se nahromadilo tolik, že se Balák nakonec rozhodl vzdát na čas zaměstnání. „S blížícím se termínem odjezdu je kolem toho tolik práce. Už jenom zajistit na tři týdny dost jídla pro 100 lidí v místě, kam se potraviny dají dovážet jen na oslech, to se prostě nedalo stíhat,“ říká. „Zároveň se ale naučím možná víc než v kanceláři – vést větší projekt, delegovat práci, pracovat s lidmi.“

Do odjezdu se nyní Challengeři pokoušejí vybrat ještě 50 tisíc korun, které by jim umožnily fungovat v horách ve větším komfortu a pořídit například další akuvrtačku, přímočarou pilu nebo starší motorovku, které by místním zároveň nechali – ale odjedou prý, i pokud částku nenashromáždí.

Albanian Challenge nejsou jediní Češi, kdo se snaží turismus v albánských horách podpořit. Česká ambasáda v Tiraně věnovala 700 tisíc korun zdejší alpinistické asociaci, aby za ně nakoupila materiál a vytvořila v Alpách na severu i horách Dajti na kraji Tirany turistické značení a informační tabule.  Propojila také českou horskou službu s místními zájemci o vytvoření podobné organizace – momentálně v albánských horách totiž taková služba neexistuje.

„Na rozvoj turismu klade v poslední době velký důraz i albánská vláda, myslí ale většinou zejména na přímořské resorty,“ říká velvyslankyně Bronislava Tomášová. „Právě odlehlejší horské oblasti jsou přitom rovněž nádherné – a právě podpora turismu je jednou z cest, jak udržet v odlehlejších místech obyvatele.“