Naše holubí pošta chce seniorům ukázat, že svět nespěje k horšímu

Kdo se někdy podíval do mailových schránek svých rodičů nebo prarodičů, velmi pravděpodobně kromě běžné pošty narazil na nepravdivé a manipulativní řetězové emaily. Tímhle fenoménem se už zabývaly různé státní instituce od ministerstva vnitra až po Centrum boje proti terorismu a hybridním hrozbám. Nedávné parlamentní a prezidentské volby pak odhalily, že nejvíce ovlivnitelní jsou tímto fenoménem lidé nad 65 let.

S nápadem, jak jim může čelit i „řadový“ občan, přišla skupina mladých studentů práv, kteří založili projekt Holubí pošta. Denně posílají odběratelům e-mail se zprávami, pomocí kterých se snaží obrátit negativní náladu ve společnosti, již řetězové maily vyvolávají. „Chceme lidem ukázat, že ačkoliv má dnešní svět spoustu problémů, tak se na něj mohou dívat i pozitivníma očima. A nemusíme se stále trápit politikou a neštěstím, které se dělo vždycky,“ říká Kateřina Radová a Michal Hlavačka, se kterými Respekt vedl o jejich projektu rozhovor.

Jak a kdy nápad na založení Holubí pošty vznikl?

Kateřina: První impuls přišel od našeho kamaráda. Ale jako parta přátel jsme se už delší dobu bavili o tom, co chodí našim prarodičům za emaily a co to je za zprávy. Že se jedná o negativní věci, často manipulativní a politicky zaměřené. To se zintenzivnilo hlavně loni před parlamentními i prezidentskými volbami. Tak jsme se rozhodli s tím něco udělat a vymysleli jsme Holubí poštu.

Michal: Nejprve jsem prarodičům i rodičům pomáhali s tím, jak se na podobné emaily koukat – jak rozpoznat, kdy se jedná o nepravdivý email a jak si jeho obsah ověřovat. Zjistili jsme, že to nicméně není dostačují. A poté při jedné z našich diskusí padl nápad, že bychom se mohli stát protipólem těchto negativních zpráv. A že bychom mohli začít naopak posílat emaily pozitivní a informativní, které by lidi přiměly těšit se na přicházející poštu.

Kdo tedy za projektem stojí?

Kateřina: Jádrem je dvacet spolužáků z pražské právnické fakulty a jejich kamarádů. Tým se ale nyní rozšiřuje o další lidi z různých míst po České republice. Většina z nás pracuje na plný úvazek a zprávy tvoříme ve volnu. Věkově se pohybujeme v průměru okolo 28 let, ale máme tam i dvacetileté, šestnáctileté - či naopak padesátníka.

Podle vašeho webu chcete „vytvořit kontrast všem toxickým emailům, které řetězově kolují po emailech zejména starších lidí“. Co si od toho slibujete?

Michal: Nejobecněji řečeno chceme zlepšovat náladu ve společnosti. Samozřejmě si nemyslíme, že když bude existovat nějaká Holubí pošta, že najednou budou mít všichni dobrou náladu. Ale jde o přispění do dnešní, často negativní atmosféry, kdy máme tendenci vidět svět jako místo, kde se dějí jen špatné věci. Každý ráno od nás dostanou email a můžou den začít něčím pozitivním, co je naladí i možná obrní na projíždění dalších zpráv z Česka i ze světa. To, proti čemu nejvíc bojujeme, je fakt, že ve společnosti panuje přesvědčení, že svět spěje k horšímu. My ale chceme ukázat, že se máme ve skutečnosti dobře a že nám tohle prostředí naopak poskytuje mnoho možností.

Kateřina: A je to vidět i na našem obsahu. Píšeme o tématech zabývající se kulturou, knížkami, věnujeme se sportovním událostem až po tipy na místa, kam vyrazit. Také občas posíláme naše zkušenosti z Erasmu nebo ze studia. Zároveň tím chceme starší generaci ukázat, jak dnešní mladí žijí a co je zajímá, protože často se i nám stává, že s prarodiči nenacházíme společnou řeč.

Co jsou podle vás „toxické zprávy“?

Kateřina: Má to větší záběr. Jsou to zprávy negativní, ale i čistě manipulativní. Může to být zpráva, která mluví o tom, že někdo dal v pražské MHD injekční stříkačku na sedačku, aby se lidé báli sedat si ve veřejné dopravě. Ale pak jsou to třeba i informace, kdy se někdo rasisticky vyjadřuje o menšině ve společnosti, nebo šíří lži o konkrétních politicích.  Ale my proti těmto zprávám tak úplně nebojujeme – jak jsme už říkali, chceme tvořit protiváhu negativnímu obsahu.

Říkáte, že chcete vytvářet „vtipné, zajímavé a hlavně nepolitické emaily“. Proč hlavně nepolitické?

Michal: Zaprvé jsme se shodli, že je zvlášť česká politika současnými médii pokryta velmi dobře. Ale stejně by bylo na nás, kteří přes den normálně pracujeme, abychom si večer sedli a tvořili zprávy o politice, za které bychom se mohli stoprocentně postavit. Řekli jsme se, že chceme novinářské články doplnit naopak věcmi, se kterými se v médiích tak často nesetkáváme, většinou jsou to zajímavosti. Zároveň se politika často bohužel nespojuje s naším cílem být pozitivní.

Chcete pozitivními zprávami bojovat proti toxickým řetězovým emailům. Ale právě emaily s politickou tématikou, například podle výzkumu serveru Seznam a Palackého univerzity v Olomouci, dostane až každý třetí dotazovaný v kategorii nad 65 let - nejvíce v porovnání s ostatními tématy. Je tedy nejlepší cesta bojovat „pozitivními zprávami“, které se politiky netýkají?

 Kateřina: Ano, mohli bychom zvolit i cestu, kdy budeme vyvracet nepravdivé a manipulativní řetězové emaily, které seniorům chodí. Rozhodli jsme se ale, že touhle cestou nepůjdeme. Přesto se na našem webu nachází jednoduchý čtyřbodový návod, jak rozpoznat nepravdivý email. Sami říkáme, že by odběratelé měli i nad našimi zprávami přemýšlet kriticky. Nemůžeme mít nicméně ambici nahradit periodikum, které se tomu už ze své podstaty věnuje. Ale věříme, že v tomto boji snad nějak pomáháme už tím, že jim budeme posílat něco dalšího pozitivního. A mělo by být na čtenářích, aby obsah zvážili kriticky, což se dá považovat za vyšší ideál, ke kterému by společnost měla směřovat – i bez potřeby veřejně něco vyvracet.

Podle jakého klíče témata vybíráte?

Michal: Není to složitý systém. Každý z našeho týmu má přidělený datum a pak napíše to, co mu přijde zajímavé, co ho v poslední době zaujalo. Postupem času jsme se shodli na několika oblastech, které se snažíme pokrývat - jako je cestování, úspěchy a pokroky ve vědě, připomínání důležitých historických momentů. Ale že bychom byli tematicky vyhranění, to spíš ne. Chceme být autentičtí. Dáváme si zpětnou vazbu navzájem, ale nemáme editory, kteří by nám říkali, co by lidi mohlo zajímat.

Často zmiňujete, že chcete cílit na starší publikum. Neminete cílovou skupinu, když budete psát o tématech, které zajímají vás?

Kateřina: Samozřejmě jsme nad tím přemýšleli a ze začátku jsme se více snažili zprávy starší generaci přizpůsobovat. Postupem času jsme ale došli k tomu, že na základě zpětné vazby od našich odběratelů fungují i u starších čtenářů témata, které baví nás jakožto mladou generaci. A právě tímhle směrem se chceme vydat – rozšířit možnosti, jak na naše zprávy reagovat jinak než pomocí emailů, například pomocí lajků či dislajků.

Jak se vám projekt daří dostat k cílové skupině, tedy k českým seniorům jako jedné z nejzranitelnějších skupin na internetu?

Michal: Uvědomujeme si, že náš projekt, který zatím propagujeme na internetu, zrovna zde české seniory příliš neosloví. Přesto doufáme, že se k nim projekt dostane přes mladší generace, které si řeknou, že to je dobrá myšlenka a tenhle problém ve své rodině také vnímají. Proto zatím cílíme na českou populaci obecně.

Kateřina: Má to fungovat na bázi důvěry. Když vám projekt doporučí dcera nebo vnučka, budete mít větší motivace se o něj zajímat, než když vám přijde informační email. Navíc plánujeme oslovovat i neziskové organizace, které pracují se seniory, a zkusit se dostat k této cílové skupině jinak.

Začali jste v dubnu 2018. Kolik lidí dnes poštu odebírá?

Michal: Máme stovky odběratelů. Řekli jsme si, že v první fázi chceme vytvořit systém, zjistit, jestli o to bude vůbec zájem a najít dostatek lidí tak, abychom mohli zprávy tvořit kromě své práce. To se podařilo a organizační část celkem funguje. A teď bychom se chtěli soustředit na to, abychom projekt dostali víc do světa.

Proč vlastně název Holubí pošta?

Michal: Není za tím nic moc filosofického. Přemýšlím, jestli to vzniklo z toho, že náš projekt založil Štěpán Sojka, ale spíš ne. Možná nás to napadlo proto, že je to návrat ke starým dobrým základům, ke staré dobré poště, která spolehlivě chodila.

Máte další plány?

Kateřina: Zatím ne. Chceme jen ukazovat lidem, že ačkoliv má dnešní svět spoustu problémů, je krásný a můžeme se na něj koukat i pozitivníma očima. A nemusíme se stále trápit politikou a neštěstím, které se nicméně dělo vždycky. Dáváme najevo, že dnes existuji i pozitivní zprávy, díky kterým se na dnešní dobu můžeme koukat z jiného, veselejšího úhlu pohledu.