Národ sobě: Jedni šijí, druzí propagují, zbývá jen roušky nosit

Všichni by měli nosit roušky, ale nikdo je nemá, místy ani lékaři. Hlavní problém těchto dnů proto vzali Češi a Češky do vlastních rukou a začali vyrábět ochranné pomůcky ve velkém sami doma. Vznikají domácí krejčovské dílny, fóra pro propojení nabídky a poptávky nebo mapové aplikace, jak nejbližší zdroj roušek najít. Na výrobu nového módního artiklu – pokud se jím rouška stane – přešly i návrhářky a textilní firmy.

Sympatická iniciativa zdola reaguje na volání lékařů, nemocnic, domovů důchodců a dalších míst, kde jsou koronaviru vystaveni lidé v první linii. Tam všude buď už je, nebo hrozí nedostatek, což může boj proti infekci zásadně zkomplikovat.

Vláda se souběžně snaží sklady se zpožděním naplnit a roušky rozvézt. Prvotní selhání se ale nedaří napravit tak rychle, jak by bylo třeba. Důrazný pokyn, aby všichni roušky nosili, tím pádem naráží na fakt, že vláda nedokáže souběžně občanům říct, kde roušky vzít. Ty podomácku vyrobené – třeba jen z kusu bavlny a tkaniček od bot – jsou přitom pořád obstojně funkční. Na řešení shora se proto mnozí rozhodli nečekat.

Na web nebo pod okno

Mnohé domácí švadleny dala do pohybu Michaela Moudrá z jihomoravských Hodějic. Když si minulý čtvrtek na Facebooku přečetla příspěvek, ve kterém porodnice v pražské čtvrti Podolí zoufale sháněla dva tisíce masek, rozhodla se na výzvu odpovědět. Dvacet let šije moravské kroje, takže se šicím strojem umí zacházet a bavlny má v zásobě dost. Přejít z nadýchaných halen na strohé obdélníky pro zkušenou švadlenu nebyl problém. Podle návodu staženého z internetu ušila první kus, svůj výtvor vyfotografovala a obrázek zveřejnila na svém facebookovém profilu s výzvou, ať se přidají i ostatní. Intenzita reakce okolí ji překvapila.

„Všichni mi psali, že taky chtějí šít,“ říká. Za asistence svých dcer proto hned poté společně založily facebookovou stránku Česko šije roušky, kde nyní může každý jak nabízet, tak shánět roušky v množství, které potřebuje. Stránka má po necelých dvou dnech 17 tisíc příznivců a co chvíli na ní přibude nový inzerát – buď s nabídkou výroby, nebo poptávkou.

Sama Moudrá a její dcery během dvou dnů ušily tři sta roušek. Poslaly je jak individuálním zájemcům, tak třeba Fakultní nemocnici Brno, Nemocnici Pardubice a několika dalším nemocnicím a domovům pro seniory. Nemocnicím je dávají zdarma, soukromým zájemcům je prodávají po třiceti korunách za kus. Další balíky se chystají odeslat v příštích dnech. „Já teď pořád jenom šiju, dcery se starají o objednávky,“ říká švadlena. Rodinu prý pohání hlavně touha pomoci:  „Budeme to dělat, dokud budou lidé potřebovat.“

Podobných iniciativ a video–návodů vzniká řada. K šicímu stroji usedla podle deníku Super i bývalá první dáma Dagmar Havlová. Na roušky ve velkém přešla také pražská módní návrhářka Kateřina Geislerová. Zorganizovala výrobu na víc místech pro potřebné, ale s rouškou pro sebe si podle ní poradí každý sám. „Jedna trvá tři minuty, od soboty jich mám tak 80. Není to žádná věda. Pro sebe to zvládne každý, stačí třeba jen staré tričko, jehla a nit,“ ujišťuje profesionálka. Svým odběratelům hází vyrobené kusy z okna. Všechny ale uspokojit nestíhá. Ze sociálních má poptávku zatím po dvou tisících a další zájemci přibývají.

Kromě vlastní výroby se snaží zaktivovat další provozy a sehnat materiál, což se prý zatím daří bez ohledu na to, že by někdo řešil peníze. „Všichni začali panikařit, ta vlna se zvedla včera,“ popisuje návrhářka, jíž se zatím podařilo zorganizovat přes svoje kontakty výrobu dalších 12 500 roušek. „Jen nechápu, jak je možné, že se teď nařídí povinnost nošení roušek v MHD, ale s křížkem po funuse, když už je nikdo nikde nesežene. Nechápu, proč někdo neudělal opatření, aby byly k dispozici předtím, než se tahle vlna vzedmula.“

Letadla letí, nemocnice žadoní

Zatím poslední slovo české vlády zní: roušky nemáme, ale už letí z Číny. Do Česka se mají dostat tuto sobotu. Dohodnutá smlouva je na deset milionů kusů, dorazit mají v šesti dodávkách. To je objednávka ministerstva zdravotnictví. K tomu je možné připočíst pět milionů roušek, také čínských, které separátně objednalo ministerstvo vnitra.

Zatím však z těchto dodávek na českém území není žádná. Obezřetnost je na místě. Co se ochranných pomůcek týče, zástupci vlády (a premiér Babiš především) buď situaci podcenili, nebo si vymýšleli. Koncem ledna – kdy se v Česku kvůli potížím v Číně začalo na koronavir testovat – ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) ujišťoval poslance, že roušek bude dost, protože zdejší výrobci jich mají milion na skladě. To se ale ukázalo jako zásadně málo. Češi je vykoupili během pár dnů, příděly v nemocnicích už jsou vyčerpané.

 Zobrazit příspěvek na Instagramu ROUSKY PRO VSECHNY!!! ROUSKY JSOU SEXY!!! 1)Mate rousku?Noste ji🙏❤️❤️Budete ohleduplny k ostatnim a to je v tyto dny nejvic co muzete udelat❤️❤️ 2)Nemate rousku?Zkuste si ji vyrobit-viz obrazek tri. Pokud nejste tak zrucny (stejne jako ja)nebo jednoduse nestihate-noste pres oblicej alespon salu. Vsechno je lepsi nez nic. A udrzujte od ostatnich odstup polud to jde🙏❤️ 3)Mejte se radi (obrazek 4)Tohle zvladnem a prekoname. Jsme v tom vsichni spolecne❤️ 4)Pokud nekdo dokazete vyrobit takovouhle masku (obrazek 5)dejte mi vedet. Potrebuju ji. Nutne😂❤️ Mam vas rada. Drzte se❤️❤️ A mrknete na @sousedskyklub.cz-diky za vsechno co delate🙏❤️❤️❤️ #jsmevtomvsichnispolecne #todame #rouskyprovsechny #rouskyjsousexy #betterdaysarecoming #nosimrousku #zodpovednostjesexy #rouškyvšemPříspěvek sdílený Hana Vagnerová (@iamhanavagnerova), Bře 15, 2020 v 10:41 PDT

Na konci února vláda zjistila, že v Česku prakticky není nic, co by občany a hlavně zdravotníky mohlo před infekcí ochránit. První pokus o získání alespoň desítek tisíc respirátorů a roušek selhal: jedna z unijních zemí (podle informací Respektu šlo nejspíše o Polsko) zakázala vývoz zdravotnického materiálu ze země, a tím zhatila český import. V ten moment bylo zjevné, že Česko ochranné pomůcky nemá, přesto Babiš i minulou sobotu tvrdil, že jich je dostatek - a že pokud někomu chybí, ať se ozve a premiér je osobně rozveze. V průběhu minulého víkendu už vláda nedostatek začala otevřeně přiznávat.

Vzhledem k čím dál hlasitějšímu volání nemocnic už ani neměla jinou možnost. Velký rozruch vyvolal v pátek šéf nemocnice ve Slaném Štěpán Votoček, když se Českém rozhlasu svěřil, že si roušky nechává ušít jako za starých časů a že si i nemocnice sama míchá i dezinfekci. Jak propojovací facebookové stránky ukazují, zájemců o roušky z řad nemocnic je řada.

„Bohužel ta situace pořád vázne. Rouškami jsme se mohli předzásobit, ale respirátory jsem dnes rozdala poslední tři, dál už máme jen ty horší, dvojkové,“ přibližuje v pondělí večer Zdenka Němečková Crkvenjaš, přednostka popáleninové kliniky v ostravské Fakultní nemocni (a členka ODS). Jiným nemocnicím v kraji už podle ní roušky docházejí - a i když použít v nemocnici podomácku vyrobené pomůcky je pro zdravotníky až krajní řešení, může na něj brzy dojít podle logiky „lepší něco než nic“. „Aspoň pro pacienty. I podomácku vyrobené roušky jsou určitě lepší, než když jsou pacienti s lékaři ve styku úplně bez roušky,“ míní primářka.

Hlavně ne k zubaři

Situaci podle ní komplikuje také fakt, že kvůli nedostatku ochranných pomůcek zavřela ordinace řada praktických lékařů, což nápor na nemocnice ještě zvýší. Jiné riziko Němečková vidí v tom, aby v případě nutnosti nasazení velkého množství plicních ventilátorů - pokud by se objevilo jako v Itálii velké množství těžkých případů koronaviru - byl včas zajištěn doprovodný materiál, jako jsou hadice nebo nejrůznější těsnění. A aby se při zásobování znovu nemuselo improvizovat, třeba tištěním umělohmotných součástek na 3D tiskárnách.

Na chaos v zásobování si stěžují také kraje. Na kritickou situaci v terénu v neděli přesvědčivě v České televizi upozorňoval šéf stomatologické komory Roman Šmucler, podle něhož se už mnozí starší zubaři v regionech – po dočasném odstavení ordinací z důvodu absence ochranných pomůcek – vůbec nemusí vrátit a odejdou do penze.

Nedostatek roušek pro zdravotníky znamená, že pro občany k dostání jen tak nebudou. Lékárny jsou vyprodané, roušky navíc budou potřebovat i jiné profese – třeba prodavačky v obchodech, kde stále, ani v pondělí večer, nejsou roušky a rukavice standardem.

O to větší smysl má domácí výroba - podle lékařů jsou i podomácku vyrobené roušky z bavlny obstojně funkční. Záleží na tom, jak důkladně jsou ušité a jak přiléhají k obličeji. V každém případě platí, že nejsou pojistkou proti nakažení, ale mohou ochránit vaše okolí v době, kdy jste infekční vy a ještě o tom nevíte. I nedokonalá domácí rouška je pro okolí bezpečnější a lepší než zcela odkrytá ústa a nos. I s rouškou je přitom nezbytné dodržovat základní pravidla pohybu ve veřejném prostoru, především odstup od ostatních lidí, je-li možný.

Samo nošení roušky není všechno. Jak radí WHO, orouškovaní musí dodržovat několik základních zásad - rouška totiž dává smysl pouze v kombinaci s častým mytím rukou. Ruce si musíme umýt či vydezinfikovat před jejím nasazením. Při nošení se jí pokud možno vůbec nedotýkat. Pokud rouška při nošení zvlhne, vyměnit ji za novou. Podomácku vyrobené roušky bychom měli pravidelně prát, nejlépe vyvářet. Pokud si roušku sundáváme, pak zezadu - neměli bychom se jí vůbec dotýkat. A v každém případě si po jejím sundání musíme opět umýt ruce.

K šíření osvěty vyzval ministr vnitra Jan Hamáček celebrity a jejich podpora pro nošení roušek už sílí. I díky kreativitě a zajímavému designu některých tvůrců se z nich pomalu stává „cool věc“, byť zatím spíš jen pro průkopníky. Množí se naučná videa o důležitosti roušek, třeba o tom, že v Mongolsku jsou povinné. I když země sousedí s Čínou, má jen jeden potvrzený případ koronaviru. V pražských ulicích je ale zatím roušek pořád vidět jen málo. A z míst, kde potvrzené případy koronaviru nejsou, přicházejí svědectví, že nosit roušky se nikou nechce.

Kde se stala chyba?

Nebýt domácí výroby, země se točí v začarovaném kruhu: nošení roušek by pomohlo, ale těžko se lidem přikazuje, protože je není kde sehnat. Zpětně vzato je selhání v dodávkách jasný přehmat státu, podobně jako zahlcení infolinek nebo nízký počet testů, který je v Česku třeba brát i jako jeden z důvodů stále nízkého počtu potvrzených případů.

V Číně se o koronaviru vědělo už v prosinci. Už tehdy tedy bylo možné posilovat zásoby. To se ale v dostatečné míře nestalo. Na začátku března naopak naložila česká vláda desetitisíce respirátorů do letadla a poslala je Číně v rámci pomoci. Andrej Babiš byl zpočátku proti, ale pak souhlasil a prohlásil, že tato pomoc české zásoby neoslabí.

Klíčový krok se odehrál 3. března, kdy vláda rozhodla, že veškerý prodej nejkvalitnějších respirátorů FFP 3 musí probíhat přes státní sklady. Tím byli vyřazeni ze hry soukromí obchodníci, u nichž se vláda obávala, že by příliš navyšovali ceny. Nemocnice a kraje tak přišly o možnost tvořit si zásoby, což mělo mít výhodu, že centrální sklad na ministerstvu určí shora priority, kdo pomůcky potřebuje. Změny si ale řada zdravotníků a lidí v sociálních službách nevšimla a strávila hodně času a energie telefonáty výrobcům, kde se dožadovali pomůcek, a nechápali, proč je výrobci odkazují na ministerstvo. V rozdělování zásob navíc dál panují zmatky, v praxi podle regionálních politiků hraje kromě odborných faktorů velkou roli také to, jak důrazně si kdo svůj příděl „vyřve“.

Respirátor FFP 3 je schopný zadržet viry, a nositele tak uchránit před možnou nákazou. Méně účinné respirátory FFP 2 zadrží například roztoče, smog, bakterie, FFP 1 větší částice prachu nebo aerosolu. Před viry tedy nositele neuchrání, ale mohou v určité míře ochránit ostatní lidi před nákazou, kterou rozšiřuje nositel takového respirátoru. Pro zdravotníky je tedy důležité nosit FFP 3, pro běžnou veřejnost na ulici, v obchodech nebo hromadné dopravě mohou  postačit i FFP 2, FFP 1 nebo doma vyrobené bavlněné respirátory.

To je důležité zvlášť za situace, kdy se v obchodech nedá z pomůcek koupit prakticky nic, zatímco na internetu lze sehnat leccos – ovšem za několikanásobně vyšší ceny než před měsícem. Například respirátory FFP 2 jsou od překupníků nabízeny za 300 až 1000 korun.

Konkrétní důvody nedostatku ochranných pomůcek se těžko zjišťují. Premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Vojtěch Adam uvádějí, že poptávka je příliš velká, čeští výrobci ji tedy nezvládají uspokojit a dovozy ze zahraničí nejsou vzhledem k vysokému zájmu v jiných zemích možné. Teprve v koncem minulého týdne se objevila informace, že se obnovuje vývoz z Číny. Babiš a ministr průmyslu Karel Havlíček oznámili, že o víkendu do Číny odletí dvě letadla, v neděli prý dokonce sedm letadel. Nákup statisíců roušek a respirátorů ohlásil i ministr Adam, který zřídil vlastní tým určený k hledání volné nabídky. A konečně dovoz víc než milionu kusů ochranných pomůcek slíbila firma PPF.

Všechny tyto sliby ale zatím mají jedno společné: jsou velmi nepřehledné. Není jasné, kdy něco dorazí, v jakém počtu a kam. Babiš opakovaně sděloval, že ochranné masky půjdou záchranné službě a nemocnicím s infekčním oddělením. I to je ale nejasné. Pokud skutečně dorazí miliony masek, jak by ze sčítání slibů vycházelo, mohly by směřovat i do sociálních služeb a lékáren, aby je mohli dostat nebo si je koupit především nejvíc ohrožení starší lidé. Respektem oslovení lékárníci nicméně sdělují, že nemají nic nasmlouvané a neví, kdy něco dostanou.