Může počítač trpět psychózou?

Ropucha útočí rychlými výpady na mravence lezoucí v hlíně. Ti ovšem nejsou skuteční - jsou to jen obrazy, součást videa promítaného na displeji mobilního telefonu, umístěného obojživelníkovi před oči. Ropucha to však nechápe, pokračuje v marném lovu a nepřijde jí divné, že jen naráží na sklo a nikdy se jí nedostane odměny v podobě chutného sousta.

Na mezinárodní konferenci o umělé inteligenci pořádané v těchto dnech v Praze pouštěl záznam s ropuchou výzkumník Dileep George z firmy Vicarious, která mimo jiné vyvíjí chytré tovární roboty schopné samostatného učení. Chtěl jím ukázat rozdíl mezi „starým“ a „novým“ mozkem – ten starý má většina nižších živočichů, třeba právě plazi a obojživelníci.

Nový mozek se začal v celé své složitosti vyvíjet před nějakými 100 miliony let a disponují jím například mořští savci nebo primáti včetně lidoopů a lidí. A zatímco současnou umělou inteligenci přirovnává George ke starému mozku, neboť zvládne jen úkol, pro který byla vytvořena, a mírná změna podmínek ji zmate, ta budoucí by měla odpovídat mozku novému: měla by se nejen sama učit, ale hlavně si poradit s problémem, k jehož řešení nebyla navržena.

Na tom, kdy nový mozek začne fungovat v počítači či uvnitř robota, se ovšem účastníci konference neshodnou. Většinou varují, že zatím ani netušíme, jak jej vytvořit. Jak upozornil Dileep George, současná umělá inteligence například nedokáže bez speciálního tréninku odpovídat na jednoduché hádanky typu: „John přibil hřebík na zeď. Sally vbila hřebík do podlahy. Čí hřebík je horizontální?“ Podobně jako ropucha postrádají dnešní systémy dostatečně bohatý model světa, který by jim umožnil si představit všechny souvislosti a nalézt odpověď.

Také Tomáš Mikolov, český vědec, který pracuje v New Yorku pro Facebook, nevěří, že cokoliv, co v oboru vzniklo v posledních dvaceti letech, by nás výrazně posouvalo k vytvoření obecné umělé inteligence - onoho „nového mozku“, o němž hovořil George. „To, co je veřejnosti prezentováno jako převratné objevy, jsou spíše magické triky – je za tím jednoduchá, byť dobře sestavená matematika, nebo jde o systém, který jen vytváří iluzi, že dělá něco inteligentního, ale ve skutečnosti jen opakuje, co zadali lidští programátoři. Jsou to takové umělé loutky a papoušci,“ říká vědec a jako příklad uvádí mobilní asistentku Siri nebo známou „inteligentní“ robotku Sofii.

Přesto budoucnost nevidí pesimisticky: „Nové nápady mohou být vcelku jednoduché a přijít kdykoliv,“ myslí si výzkumník, který přes své mládí prošel několika nejprestižnějšími pracovišti světa včetně výzkumného centra Google Brain usilujícího o vývoj nových, prakticky zaměřených aplikací umělé inteligence.

Ještě optimističtěji mluví kanadský lékař a počítačový expert Howard Schneider. Domnívá se, že způsobí obrovskou revoluci už koncepty, jež představil George - například systém, který dokáže po minimálním tréninku přečíst řetězec CAPTCHA, ona v šumu utopená, obtížně čitelná písmenka, která na internetu mají sloužit právě k tomu, aby zabránila v přístupu různým počítačovým botům.

Během příštích pěti let podle Schneidera vzniknou stroje, které už nebude nutné programovat, dávat jim například v továrně přesné instrukce, jaké pohyby mají vykonávat. Naučí se to samy. A nejen to: „Nebudete potřebovat lidi, kteří navrhují auta nebo šaty. A třeba v ocelářství to může zasáhnout celý výrobní proces: stroje vytěží rudu a převezou ji do slévárny, kde ji další stroje zpracují.“ Schneider ostatně na konferenci přednášel o inteligentním systému, který sám vytvořil a který podle něj dosáhl takové složitosti, že při přetížení pracovní paměti počítače, na kterém běží, na něm jako lékař dokonce pozoruje známky psychotické poruchy.

Na pražské konferenci se také naplno projevuje skutečnost, o níž se v branži často hovoří: na rozdíl od biologických a lékařských věd či fyziky pracují přední vědci v oboru umělé inteligence převážně pro soukromé firmy, které je přeplácejí a „vysávají“ z univerzit a výzkumných ústavů. Není divu, dopad jejich práce může být obrovský. Třeba Tomáš Mikolov ve své dizertační práci objevil postupy, které nedávno umožnily dramatické zlepšení strojového překladu. Využívá je každý, kdo si pomocí Google Translatoru nechá přeložit text mezi dvěma jazyky.

Konferenci, která se konala od středy do soboty, pořádala firma GoodAI a hostila ji Fakulta strojní pražského ČVUT. Její průběh a zajímavosti, které tu zazněly, přiblížíme v některém z příštích vydání Respektu.