0:00
0:00
Společnost17. 10. 20188 minut

Museli se ozvat řadoví křesťané, říká aktivistka, která se svlékla v katedrále

Rozhovor s Anetou Petani, která protestovala proti názorům Petra Piťhy

Kardinál Dominik Duka
Autor: ČTK

Aktivistka Aneta Petani v úterý večer narušila mši v katedrále svatého Víta na Pražském hradě, kterou sloužil kardinál Dominik Duka. Mladá žena během jeho kázání přistoupila před oltář, svlékla si kabát a jen v podprsence a černých kalhotách mlčky poklekla. Na hlavě při tom měla trnovou korunu a na těle s nápisy „Láska k pravdě“ a „Proč jste jim nasadil korunu z trnů?“ Po zhruba pěti minutách ji z katedrály vyvedla ochranka.

Petani tím chtěla vyjádřit protest proti nedávným výrokům katolického kněze Petra Piťhy, který kritizoval homosexuály a Istanbulskou úmluvu, která má ženy chránit před násilím. Piťha během svého kázání – rovněž v katedrále svatého Víta - v den české státnosti řekl, že Istanbulská úmluva povede k přijetí zvrácených zákonů proti tradiční rodině a její autory přirovnal k nacistům.

↓ INZERCE

„Inspirovalo mě hnutí Femen, které k vyjádření protestu a k heslům využívá tělo,“ říká Petani (22). „Neudělala jsem to ale za žádné hnutí. Byla jsem to já, Aneta Petani. Udělala jsem to asi částečně i z ješitnosti, protože hodně lidí říkalo, že se po Piťhově kázání kromě profesora Halíka katolíci neozvali. Z mého pohledu bylo nutné, aby se ozvali i řadoví křesťané.“

Byl to váš první protest? Čím se v životě zabýváte?

Teď jsem na rodičovské dovolené se svojí dcerou. Mám za sebou nějaké protesty a aktivistickou minulost, ale nikdy to nemělo takový mediální zájem. Protestovala jsem třeba před dvěma lety proti prezidentu Zemanovi v rámci skupiny Kaputin nebo oMen. Vše je inspirované právě hnutím Femen. Je mi 22, vystudovala jsem gymnázium - a teď se rozhoduji, co se životem dál. Ráda bych studovala práva.

Jak vypadaly vaše předchozí protesty?

Většinou nás bylo pár jednotlivců. Na Hradě jsme vystoupili před dvěma lety u výročí založení Československa. Obnažila jsem se do podprsenky - a když kolem procházel prezident Zeman, zdvihla jsem do vzduchu červené trenýrky.

Kdy a proč vás napadlo svléknout se v katedrále svatého Víta?

V sobotu - poté, co kardinál Duka vyjádřil podporu Petru Piťhovi, a naopak se snesla kritika na Českou ženskou lobby, že podala na Piťhu kvůli jeho kázání žalobu. Nechápala jsem tu kritiku, vždyť jen využili legální cestu a rozhodne soud. Přemýšlela jsem, co budu dělat. Nejdřív mě napadlo udělat hromadný protest s mými křesťanskými přáteli, ukázat, že všichni katolíci nejsou takoví a nemyslí si takové věci jako Piťha. Jenomže formy protestu, na které mí přátelé z komunity byli ochotní přistoupit, mi nepřišly jako dostatečná odpověď.

Co navrhovali?

Nevím, zda to vůbec nazývat protestem. Třeba udělat setkání, kam bychom pozvali feministky, bezdomovce, ale i další vytlačované lidi z církve, a zároveň Duku a Piťhu. Aby se tyto skupiny setkaly. Nejdřív jsem souhlasila, ale pak jsem došla k tomu, že by to z mé strany nebylo upřímné. Na takové setkání je pro mě už pozdě.

Řekla jste o svém rozhodnutí někomu?

Nejbližšímu okolí. Chtěla jsem tam někoho, kdo by mě podpořil, vzal mi oblečení, které si svléknu, nebo aby to řekl rodině, kdyby mě zatkla policie. Ale lidé buď neměli čas, anebo s touhle formou protestu nesouhlasili. Nakonec se mnou šel jen fotograf. Obávala jsem se, že ty věci buď ztratím, nebo o sobě budu muset dát nějak složitě vědět - což mě stresovalo. Ale kdybych to neudělala, měla bych v sobě morální konflikt.

Odrazovali vás tedy od toho gesta ostatní?

Nikdo mě neodrazoval. Toho si u svých přátel vážím. Reakce nejbližších jsou také vesměs pozitivní, tedy až na mé duchovní vůdce či průvodce na spirituální cestě. Ty jsou odmítavé, až agresivní, což mě zraňuje.

Kdo to je – spirituální vůdci?

Kněz, který mě pokřtil. Já nebyla pokřtěná jako malé dítě po narození, ale až ve dvanácti, takže to beru tak, že jsem se pro tu cestu rozhodla. Tím druhým člověkem pak byl kněz, který mě oddával.

Jaká byla jejich reakce?

Oběma jsem ještě před svým protestem napsala, že se s postojem církve k Istanbulské úmluvě a s útoky na homosexuály nedokážu vyrovnat. Jejich odpovědi mi ale přišly až po protestu, o němž se dozvěděli z médií.

Aneta Petani Autor: Petr Horký

Co vám psali?

Že se rouhám k Bohu a že v jiné době bych byla ukamenována. Byli uražení. Na jednu stranu to chápu, věděla jsem, že protest bude kontroverzní. Ale já myslím, že jsem mši nenarušila - že by kvůli mně musela přestat. Snažila jsem se to provést důstojně, ale kontroverzi jsem použít musela, protože ty výroky byly pro mě také kontroverzní.

Jak tedy protest proběhl z vašeho pohledu? Seděla jste v lavici v přední části chrámu…

Když jsem přišla do katedrály, lekla jsem se, že protest nebudu moci provést. Mše byla speciální, bylo tam hodně zahraničních hostů kvůli tomu, že ji celebroval kardinál Duka, což jsem předtím nevěděla. Věděla jsem jen to, že tam bude kardinál a že je to k výročí 40 let od zvolení Jana Pavla II. papežem - což mě inspirovalo. A líbilo se mi, že při mši zaznělo i jeho heslo „Nebojte se“. Ale protože VIP hostů přišlo málo, pustili mě dopředu. V půlce Dukova kázání jsem se pak zvedla, nasadila trnovou korunu, přišla dopředu, tam jsem svlékla kabát a poklekla jsem. To bylo všechno.

Jak dlouho jste tam vydržela?

Asi pět minut. Pak přišla ochranka, vyzvala mě, jestli se obleču a odejdu sama. Mlčela jsem, protože jsem nevěděla, co odpovědět. Pak mě vynesli ven. Ale chovali se důstojně, s úctou.

Viděla jste reakci na tváři kardinála Duky nebo lidí, kteří byli na mši?

Ne. Měla jsem sklopenou hlavu, aby nikdo můj protest nemohl pochopit jako vyvyšování. Takže jsem žádné reakce neviděla.

Členky hnutí Femen jsou nahé, vy jste měla podprsenku. Proč už nejste úplně nahá, když takto provokativně protestujete?

Nemám zatím takovou odvahu jako členky hnutí Femen. Ta podprsenka byla podle mě přiměřená. Už takhle je to velké vystoupení z mojí komfortní zóny.

Křesťankou jste se tedy stala ve dvanácti. Co vás k tomu přimělo?

Přestěhovali jsme se do Kamenice a šli jsme na Vánoce do kostela. Moje rodiče hodně inspiroval tamní kněz, začali jsme se zajímat o duchovní stránku. Rodiče, já i moje mladší sestra jsme se pak nechali pokřtít.

Kněz, který vás křtil, vás teď kritizuje?

Nechci na něj všechno svalovat, není jediný v církvi, kdo má takový postoj. Já chápu, že mu to může vadit. Nelíbí se mi ale forma, jakou mi to řekl. Byla v tom zlost. Dotklo se mě to. Byl můj duchovní vůdce.

Jaké byly další reakce?

Tím, že se zveřejnilo moje jméno, ozvali se i úplně cizí lidé. Někteří byli nenávistní, ale víc bylo těch pozitivních.

Co přesně vás na kázání Petra Piťhy tak rozhořčilo?

Jednak mi vadil jeho útok na homosexuály. A pak také to, že Piťha pod záminkou ochrany tzv. tradiční rodiny šíří strach a útočí na úmluvu, která má chránit ženy a vybízet k respektu k nim. Přišlo mi to jako útok na ženy. Ve zdejší společnosti i v církvi pořád panuje strašně patriarchální duch. Je to vidět na českém postoji k hnutí #MeToo i k feminismu.

Nezpůsobí vaše gesto paradoxně to, že si vás veřejnost zaškatulkuje jako hysterickou dívku, která chce provokovat - a hnutí #MeToo nebo feministkám to uškodí?

Nedělala jsem svůj protest za žádné hnutí, nikdo mi to neporadil, byla jsem to já, Aneta Petani. Napsala jsem to předtím ve svém prohlášení. Chtěla jsem vyjádřit nesouhlas, protože se mě něco osobně dotklo. Udělala jsem to asi částečně i z ješitnosti, protože hodně lidí říkalo, že se po Piťhově kázání katolíci neozvali. Jen profesor Halík napsal článek do novin jako odpověď Dukovi a Piťhovi. To ale nestačilo. Z mého pohledu bylo nutné, aby se ozvali i řadoví křesťané.

Co budete dělat dál? Budete dál chodit v neděli do kostela?

Popravdě nevím. Rozpor ve mně se tím protestem nevyřešil. Ale svou akci neberu jako odplatu, nechtěla jsem se mstít, chtěla jsem vyzvat k sebereflexi.

Přišla jste o spirituálního vůdce…

To asi ano. Hlavně proto, že místo řešení či vysvětlení, jak se mám k problému postavit, mi nepomohl. Budu dál přemýšlet. Kritici mě vyzvali, ať o sobě dál přemýšlím, aby mě nepřemohla pýcha. Já sama mám o svém činu a o sobě pochybnosti, což je správné. Když o sobě člověk nepochybuje, těžko může dojít k pravdě. Asi se budu zaměřovat na samostudium a do kostela nepůjdu. Trochu se taky bojím.

Udělala byste to tedy znova?

Určitě.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články