Pro vládní čtvrť není žádný důvod, město má být pestré

Vládní čtvrť pro deset tisíc úředníků, kterou by chtěl v pražských Letňanech postavit premiér Andrej Babiš, podle profesora urbanismu z Fakulty architektury ČVUT Jana Jehlíka nedává smysl. Pokud stát potřebuje stavět nová ministerstva nebo budovy pro státní úřady, měl by je umístit na více místech a v širším centru města, myslí si. „Zdá se mi, že jdeme na komára s kyjem. Problém s nevyhovujícími budovami se dá vyřešit jinak než stavbou vládního městečka,“ říká. Tématu vládní čtvrti se věnujeme v novém Respektu 7/2019 v textu Sen o vládní čtvrti. Následující rozhovor je doplněním a pozvánkou ke koupi.

Je vás pole v pražské čtvrti Letňany dobrým místem pro vládní čtvrť?

Tahle plocha, stejně jako kterákoli jiná, není vhodná pro jakékoli monofunkční využití. Nárok na monofunkční využití mají snad jen průmyslové komplexy, tedy provázané fabriky, kde to nejde udělat jinak. V tomto případě ale není nezbytné integrovat na jednom místě státní moc. A když není nutné dělat monofunkční plochu větší než několik bloků, nemá se to dělat. To poučení je už od 70. let v celém světě. Plodí to jenom problémy.

Jaké?

Slavná socioložka Jane Jacobs psala o tom, jak zónování města vytváří jednovrstevné, jednoduché sociální vazby, ale ne bohaté. Není dobré vytvářet místa, kde lidé jen bydlí a místa, kde jen pracují - a mezi těmito místy se přemisťují. Je dobré ty funkce míchat, zajistit, aby tam byla pestrost ve dne i v noci; a to pestrost demografická i sociální. Aby na jednom místě bydleli děti i staří lidé a všichni se učili soužít. Město je o tom, že se spolu učíme žít, ne že si každý udělá svojí zóničku. Už monofunkční obchodní areály jsou problém a v noci nefungují jako město.

Tady jsme na kampusu ČVUT, což je taky vlastně monofunkční území. Tady to funguje?

Je pravda, že ČVUT je v podobném řádu jako těch 10 tisíc vládních úředníků. Ale tenhle náš kampus je uvnitř města, je na něj napojený.

A je jeho monofunkčnost výhoda, nebo nevýhoda?

O tom se vedou debaty. Třeba Karlova univerzita je rozesetá po celé Praze a velmi volá po nějakém vylepšení tohoto stavu. Jedna myšlenka je vytvořit velký kampus za městem, druhá pak vylepšit tu situaci ve městě. My jsme vždycky pro to, aby byli ve městě, aby zůstala zachována pestrost života. Ve městě může kluk potkat holku, vztahy se navazují přirozeně. Třeba tady na našem kampusu se večer, když jdu domů, pořádají v technické knihovně taneční večery: hromada lidí tančí swing a je to úžasné. Mnoho lidí, kteří zažili kampusy mimo města, tak si stěžovali, že je to určitý druh ghetta. Vím, že si všichni vzpomenou na Oxford nebo Cambridge, ale tam je velká tradice a je to specifické. Obecně je lepší míchání.

Ukazovala Jane Jacobs konkrétní příklady, že zónování města nefunguje?

Jacobs popisovala hlavně americký příklad, kde vlivem zónování docházelo k velké sociální stratifikaci. V Anglii nebo v Paříži vlivem zónování vznikly obrovské problémy, známé sociální bomby na periferii velkoměst. Česko je dědicem kultury rovnostářství, takže tady k tomu tolik nedocházelo. Nemáme tu příklady, že by nějaké zdejší město úplně umřelo. Ale ukázky tu najdeme - třeba satelitní městečka jsou taky zóna, která v mnoha ohledech nefunguje.

Jedním ze známých příkladů čistě vládních měst je Brasília, nové hlavní město Brazílie postavené v 50. letech coby symbol a umělé centrum státní moci.

Tam jsem nebyl, takže nemůžu dělat chytrého, ale kolegové, kteří tam jezdí, říkají, že tamní budovy od Oscara Niemeyera a všechny ty corbusierovské principy jsou sice nádherné, ale nefungují. Potíž je kromě zónování v tamním měřítku - ty budovy jsou obří umělecké díla, oproti kterým jsou i ta naše velká sídliště celkem malá.

V čem přesně Brasília nefunguje?

Nikdo tam nebydlí, je to umělé a mrtvé. Ta zásada je přitom hrozně jednoduchá, měli bychom dodržet měřítko běžného prostoru a bydlet pokud možno všude. Někde třeba víc bydlí bohatí, jinde chudí, jinde víc singles a jinde zase rodiny, ale nabídka trhu by měla umožnit, aby se to míchalo. Všude by měly být různé velikosti bytů, tím pádem i různé ceny.

Kdyby tedy v Letňanech vyrostly i byty, tak by to tedy bylo v pořádku?

Tak ale otázka nestojí. Řekněme, že bude situace neudržitelná, a opravdu budou chybět nějaké vládní budovy, které bude nutné postavit. Když se mě zeptáte, jestli v takovém případě mají být situované na jednom místě, řeknu, že ne. Ministerstva sama o sobě jsou taková malá městečka, jsou to stovky lidí pohromadě. Umístil bych je na různých místech uvnitř města. Oni spolu nepotřebují pořád komunikovat - a deset tisících úředníků na jednom místě je strašně vysoké číslo. Proporčně k tomu by muselo vzniknout stotisícové město, aby to nebyla monofunkční čtvrť. A na něco takového už na tom pozemku není místo. Další věc je, že každá velká veřejná stavba vyžaduje jasnou koncepci ze strany města. Když se dělaly vládní budovy na začátku 20. století, tak se budovaly podél řeky, protože to mělo symboliku - jsou uvnitř města a říkají o sobě, že jsou to mimořádné stavby. Kdežto myšlenka, že na Syslově postavím kus ministerského systému, by nikdy nikoho soudného nenapadla.

Jaké řešení byste tedy navrhoval? Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových říká, že má problém s nedostatkem budov, na některých místech platí drahé nájmy, jinde sídlí úřady v nevyhovujících budovách.

Zdá se mi, že jdeme na komára s kyjem. Problém s nevyhovující budovou se dá vyřešit jinak než stavbou vládního městečka. Třeba odhlučněním budovy nebo její opravou. Nebo ať někde uvnitř města postaví nové ministerstvo. Ale ne celou čtvrť na jednom místě. Pro to prostě není žádný důvod.

Kam byste nové ministerstvo umístil?

Mně by se líbilo, kdyby to bylo zase někde podél břehu řeky. Pravděpodobně na smíchovském břehu. Držel bych linii Vltavy, kde jsou všechny důležité státní budovy- počínaje vládou až po většinu ministerstev. Až na ministerstvo vnitra, které je na kopci, což je takový postbolševickývtip. Toto je ale otázka na Prahu. Ať stát řekne, že potřebuje tolik a tolik míst - a Praha ať navrhne místo, kde by se dalo něco postavit.

Takhle to přesně proběhlo. Stát prostřednictvím ÚZSVM požádal město o nějaké místo a Institut pro plánování a rozvoj jim navrhl pět lokalit. Volba padla na oblast v Holešovicích zvanou Bubny-Zátory. Úřad to ale odmítl s tím, že tam jsou moc složité vlastnické poměry - a chtěl Letňany, kde je nejjednodušší stavět.

No jo, ale to by chtěl každý, mít věci jednoduché. Odvykli jsme, že veřejná správa se také má chovat jako developer: jedná, vykupuje pozemky, sceluje je a vyměňuje. Máme v sobě zakódováno, že stát má nějaký nárok. Ale nemá, je jako všichni ostatní hráči, pouze má nějaké výhody a nevýhody. Je pomalý, to je nevýhoda, ale výhoda je, že nakonec rozhoduje, má poslední slovo. Nedovedu si představit běžného vlastníka, který by nechtěl jednat s vládou nebo se státem o výměně nebo výkupu za rozumné peníze. Já mám pocit, že stát neumí a nechce jednat. Bubny jsou klasický příklad. Je to majetkově rozmydlené, přitom je to exkluzivní místo, které je potřeba vyřešit. Ty příklady, které doporučil IPR, znám - a jiná místa bych sám ani nedoporučil.

Vznikne tedy podle vás vládní čtvrť v Letňanech?

Jsem si jistý, že vládní čtvrť v Letňanech nevznikne. A myslím, že ani nikde jinde. Situace tak nestojí. Doplní se existující deficity, protože situace se zanedbala, a prostě se musí vyřešit. Není to ojedinělý případ, něco podobného řeší i zmíněná Karlova univerzita, která má velký nedostatek prostor. Tam sedí čtyři vážení lidé ve stejně velké kanceláři, jakou mám já pro sebe.

Proč stát neumí dělat developera?

Ještě jsme si nezvykli, že stát se má chovat jako všichni ostatní. V Evropě je přitom naprosto běžné, že města mají srovnatelná odborná oddělení jako soukromí developeři. Tito odborníci pak spolu jednají jako rovný s rovným.

Takže ÚZSVM by měl mít svého developera, univerzita Karlova taky…

Ano. Může to být jeden člověk. Pokud vím, mají takzvaného investičáka. Ale měli by mít vzděláním, schopnostmi a zkušenostmi někoho, kdo rozumí celému developerskému procesu od začátku až na konec - a také umí jednat. My máme pořád pocit, že jednat se nemusí, že někdo někam půjde a něco nařídí. Když na ale jednání s developerem posadíte nějakého strejdu a proti němu sedí profík, který umí přepočítat lidi na plochy a peníze a infrastrukturu, prostě pracuje v relevantním jazyce, je to špatně. Pak vzniká obraz zlých developerů. Za stát tam musí sedět rovnocenný člověk.

Kdybyste se těch úřadů zeptal, asi by vám řekli, že takové odborníky mají…

To je možné, že ten úřad (ÚZSVM – pozn. red.) takového člověka má a je to celé jen politická hra. Jestli to tak je, tak Praha zareagovala chytře a ukázala, že ji hrát umí. Řekla dobře: když vy chcete vládní čtvrť, tak my na oplátku chceme dálniční okruh a nemocnici. Nenechali se k něčemu donutit a řekli, že chtějí vyčíslení potřeb státu. To je správný postup.