Politici se nestarají o klima, tak my nechodíme v pátek do školy

Hnutí Fridays for Future, které zaštiťuje celosvětové páteční demonstrace za ochranu klimatu,  založila švédská školačka a aktivistka Greta Thunberg. Stávky se konají ve více něž 126 zemích světa a připojili se k nim i čeští studenti. V České republice se zatím největší stávka uskutečnila v půli letošního března, kdy Prahou prošly více než dvě tisícovky stávkujících středoškoláků. „Budeme pokračovat i v příštím školním roce. Další stávka bude už 20. září, kdy také proběhne týden akcí za klima. Samozřejmě, že existují i jiné způsoby, jak tlačit na politiky, například petice. Ale kdybych znal účinnější nástroj, tak ho už používáme,“ říká zástupce české větve Fridays for Future Petr Doubravský.

Mají vaše demonstrace za klima dopad na společnost? Zajímají se teď lidé o životní prostředí víc než předtím?

Myslím si, že je ještě moc brzo na to hodnotit dopad stávek. Vliv občanské společnosti lze většinou měřit až s časovým odstupem, navíc budeme pokračovat. Každopádně od doby, co stávkujeme, můžeme pozorovat, jak se změnil jazyk, kterým se v České republice včetně médií a politiky o změnách klimatu mluví – už to není podřadný problém.

Jak chceš docílit, aby Vás brala společnost opravdu vážně?

Není to tak, že bychom měli plán, jak udělat revoluci, snažíme se získávat spojence napříč společností, pracujeme na tom, aby nezůstalo jen u středoškoláků, ale aby se za klima stavěli všichni, i dospělí. Chceme dokázat, že jsme sice děti, ale něco o tom víme a to téma je pro nás tak důležité, že jsme pro něj ochotni hodně obětovat. Určitě klimatický problém nemůže vyřešit pár tisíc středoškoláků, kteří chodí stávkovat. Ale společnost ano, právě ta musí najít nějakou cestu zpět k lidskosti a pomoct sama sobě. A věřím, že k tomu najde sílu.

Mladým lidem stávkujícím za životní prostředí bývá vytýkáno pokrytectví - například, že se v pátek ulívají ze školy. Co demonstrovat v sobotu?

Tím, že odmítáme v pátek chodit do školy na protest vůči tomu, že politici neřeší klimatickou krizi, jsme k tématu přitáhli pozornost. Kdybych dál demonstroval v sobotu jako dřív, tak se mnou teď rozhovor asi nikdo nedělá. Zároveň je to symbolický akt, že politici odmítají plnit svoji roli v rámci demokratického systému, kterou je řešit vážné problémy a výzvy společnosti. My na protest tomu odmítáme plnit naši úlohu, to jest chodit do školy, vzdělávat se a připravovat se na to, abychom byli v budoucnu plnohodnotnou součástí tohoto systému.  A ohledně toho ulívání - i tací, kteří se nepodílí na organizaci a pouze se stávek zúčastní, podstupují riziko, že musí ve škole vysvětlovat, proč je to pro ně důležité. Což je vážně nepříjemné a sami se vystavují konfrontacím a tlaku z okolí.

Snažíš se o problému debatovat s politiky? Jsi ochotný zajít za poslanci a předložit jim Vaše návrhy na ochranu klimatu?

Do debat s politiky se zapojujeme, jsem ochotný za poslanci osobně jít a v rámci hnutí Fridays for Future už připravujeme konkrétní požadavky, které chceme vznést směrem k politikům.

Vzpomeneš si na první moment, kdy sis řekl, že je něco špatně? Co je motivem tvého angažmá?

Problémů tykajících se životního prostředí jsem si začal všímat už na začátku základní školy. Vyrostl jsem na kraji malého města, často jsem si hrával v přírodě a trávil jsem tam opravdu hodně času. V druhé třídě jsme měli ve škole předmět výchova k ekologii, už tam jsme se učili, že něco není v pohodě. Pak jsem přišel do Prahy na střední a začal jsem svět vnímat v širších souvislostech. Naše motivace se bere hlavně ze strachu - z toho, co popisují vědci, a z toho, co se kolem nás už děje. Že lidé přicházejí o své domovy, protože se zvedají hladiny oceánu. A zároveň jetu víra, že náš svět může být lepší, udržitelnější a spravedlivější. A co se týče vzniku Fridays for Future, začal jsem chodit na demonstrace a debaty, tam jsem poznal spoustu lidí, stal jsem se součástí hnutí Limity jsme my. Postupem se k nám začali přidávat další - a tak vzniklo to, co je teď.

Je ti sedmnáct -  není běžné, aby se lidé v tomhle věku tak zajímali o životní prostředí. Proč tě to trápí?

Protože my jsme ti, kteří klimatickou krizi pocítí nejvíc.

Ve škole se ti ale i spolužáci občas smějí, že jsi divný. Má to na tebe nějaký vliv?

Vliv to má. Sice nad tím většinou jen mávnu rukou, ale snášet tohle dlouhodobě rozhodně působí na sebevědomí. Zároveň mě to nicméně zoceluje, jsem pak připravený čelit konfrontacím zvenku.

Jak k tobě přistupují profesoři?

Tím, že jsem v médiích a slyší o mně, mají někteří potřebu mi předhazovat, že jsem aktivista často a v nevhodných situacích. A nepřijde mi, že by ke mně v tomhle přistupovali fér. Když něco neznám dokonale, mají hned poznámky typu “Hlavně, že se tak zajímáte o klima”.

Co ještě tě tvoje práce stojí?

Hrozně moc času, teď jsem měl asi nejtěžší půlrok v životě, kdy jsem odcházel hodně brzo ráno z domova a vracel se pozdě večer, denně jsem dělal několik rozhovorů a pořád telefonoval. Změnilo mi to i osobní život - zná mě teď víc lidí a všichni se se mnou chtějí bavit jen o tom o jednom tématu. Ale přináší mi to i naději, že náš svět může vypadat jinak; poznal jsem hodně skvělých lidí, kterým záleží na budoucnosti.

Jak reagovala rodina?

Rodiče v minulosti žádné podobné aktivity nevyvíjeli. Ale byť měli na začátku pochybnosti, teď mě podporují a začínají se také trochu angažovat, například letos se mnou byli na Klimakempu.

Bereš to jako možný začátek politické dráhy?

Nějakou dobu jsem působil i v Mladých zelených, kde jsem měl možnost zjistit, jak politika funguje. Není to asi to, co bych dělal úplně nejradši, ale neuzavírám se tomu. Pokud budu mít zastupitelské politice co dát, budu to zvažovat. Po gymnáziu chci jít studovat environmentální studia nebo žurnalistiku. Chtěl bych život zasvětit boji za klimatickou spravedlnost.

Co ti nejvíce vadí na domácí politice kromě postoje ke klimatickým změnám?

Vadí mi celkový přístup českých politiků k menšinám, nejen těm sexuálním. Ale myslím si, že to není otázka zákona, nýbrž celé společnosti.  Jinak mě samozřejmě štve hlavně přístup vlády ke klimatické krizi. Česká republika může zásadně víc pracovat na transformaci energetiky tak, aby byla bezemisní. Vadí mi, že premiér Andrej Babiš byl v Bruselu jedním ze čtyř premiérů, kteří zablokovali plán klimaticky neutrální Evropy do roku 2050. Ale taky máme ohromný problém s exekucemi a bydlení se stává čím dál nedostupnější, hlavně pro mladé lidi. Vládne nám druhý nejbohatší člověk v Česku, který tady vlastní úplně všechno - a myslím si, že to přispívá k rozkladu právního státu.

Nedávno jsi dostal cenu Josefa Vavrouška, co to pro tebe znamená?

Znamená to pro mě ocenění snahy, kterou jsme vyvinuli s dalšími středoškoláky a středoškolačkami. Samo ocenění pro mě není výsledek, ale ohromně si toho vážím. Cena Josefa Vavrouška se prý většinou dostává na sklonku života, tak doufám, že se na něm právě nenacházím.

Cítíš jakožto iniciátor a mluvčí studentských stávek  zodpovědnost vůči jejich účastníkům, ale i vůči společnosti?

Jsem si vědom privilegií, která mám. Například zázemí a možnost bojovat za lepší svět - oproti těm, kteří musí i po škole chodit do práce, aby se uživili a měli kde bydlet. Nebo privilegia vůči těm, kteří řeší už v současné době vážně dopady klimatické krize. To ve mně vyvolává pocit zodpovědnosti: je to naše budoucnost a my jsme jedna z posledních generací, která může začít dělat něco s tím, aby se klimatická krize odvrátila.

Greta Thunberg, iniciátorka hnutí školních stávek, bývá kritizována za pokrytectví. Na sociálních sítích zveřejnila fotku z vlaku, kde používá a konzumuje neekologické věci…

Rozhodně si nemyslím, že by si tím protiřečila, protože ta fotka skvěle ilustruje, že i někdo, kdo se o klimatickou krizi zajímá a věnuje jí hrozně moc času, nemůže žít bez uhlíkové stopy. Ukazuje to, jak neudržitelně je nastavený celý náš systém. Jinak ekologičtí aktivisté nechtějí, aby se ně museli omezovat ti druzí.  Myslím si, že lze žít udržitelně, a zachovat si přitom nějaký komfort. A my žádáme, aby se na ten udržitelný systém začalo přecházet už teď. Čím později začneme, tím větší dopad to bude mít.

Útočí mimochodem někdo na Tebe? A létáš třeba letadlem, přestože za sebou nechává obrovskou uhlíkovou stopu?

Stává se to pořád, lidi mi vyčítají, že používám telefon, že jezdím autobusem, dokonce i to, že někde bydlím. Ale samozřejmě beru zodpovědné chování vážně, párkrát jsem letěl s rodiči na dovolenou, ale od doby, co se zajímám o klimatickou krizi, už nelítám.

Budete pokračovat v demonstracích? Neexistuje jiný způsob, kterým byste dokázali vládu přesvědčit?

Budeme pokračovat i v příštím školním roce. Další stávka bude už 20. září, kdy také proběhne týden akcí za klima. Samozřejmě, že existují jiné způsoby, jak tlačit na politiky, například petice. Ale kdybych znal účinnější nástroj, tak ho už používáme.

Autorka je studentka