Ficinovy taje hvězd v podání Thomase Moora

Americký psychoterapeut, nekonformní teolog a milovník renesance Thomas Moore obohatil můj život již mnoha knihami. V záplavě psychologické literatury působí jeho díla bezmála jako zjevení. Moorův psychoterapeutický přístup je na hony vzdálen jakékoliv instrumentalizaci duše, psychický život není v jeho pojetí redukován na bezduchou dvojici „problém“ a „řešení“, nýbrž je pojednáván a rozvíjen s citem pro hloubky a tajemství života, pro krásu a posvátnost celé existence. Na cestách za nepolapitelnou záletnicí duší se nechává inspirovat především renesančními filosofy–mágy, jakými byli Marsilio Ficino nebo Paracelsus. Prvně jmenovanému je pak věnováno Moorovo rané dílo, u nás vydané teprve nedávno v nakladatelství Malvern, kniha Planety v nás – astrologická psychologie Marsilia Ficina.

Ve svém přístupu k astrologii se Moore pokouší vyhnout dvěma krajnostem: na jedné straně suché vědecké racionalitě, která chápe astrologii jako pověrečné tmářství, a na straně druhé jejímu doslovnému chápání, s nímž se setkáváme na současné rádoby esoterní konzumní scéně. Astrologie je pro Moora disciplínou oduševnělosti, nástrojem, jak o duši pečovat a spojovat ji s kosmickým životem. Moore se v návaznosti na renesanci ptá: „

Neodpovídá lidem kosmos, poněkud nepřesně řečeno zalidněný démony a božstvy více než svět objektivní a neživý? Je zvláštní, že doba, kterou nazýváme renesancí, tedy období oceňované pro svůj humanismus, byla zároveň obdobím znovuzrození klasických božstev. Lidé a bohové patří k sobě

.“ Podle Moora podstata astrologie spočívá v nepopiratelné moci, kterou má hvězdná obloha na naše nálady a emoce. Doporučuje, abychom astrologickou citlivost pěstovali důkladnější pozorností vůči obloze a hvězdám, abychom studovali jejich uspořádání, vnímali denní a noční cykly, případně se pokusili svá pozorování vtělit do vlastního příběhu. Výtky teologů, hřímajících proti astrologii kvůli fatalismu, nechávají Moora chladným. K astrologii doporučuje přistupovat okouzleně a nikoliv doslovně.  Útoky vědců proti astrologii pak chápe jako útoky proti samotné imaginaci. Imaginace je ostatně ve všech jeho knihách klíčem k oduševnělé existenci.   

Moorovým hlavním průvodcem po tajích noční hvězdné oblohy a jejího vlivu na lidskou duši je tedy Marsilio Ficino (1433–1499). Florentský mág, novoplatónský filosof a katolický kněz, jehož zásluhou máme do latiny přeloženo Platónovo dílo i soubor hermetických traktátů známých pod názvem Corpus Hermeticum.  Ficinova astrologie, která tvoří základ jeho magie a opírá se o jeho poetickou novoplatonskou teologii, je Moorovi blízká pro její neodmyslitelnou vazbu na lidskou duši a imaginaci.

Co Moore pod vlivem Ficina v tajích „zvířetníku“ nachází? „Astrologická obraznost kromě toho, že v člověku vytváří pocit spojení s vnějším světem, který je spíše uvnitř než vně, také významným způsobem utváří obrazné uvědomování vlastní jedinečnosti. Například nativní horoskop definuje identitu jako obrazy, které sahají daleko mimo oblast ega, ale zdůrazňuje i jedinečný prostor a čas lidského zrození. Ficino doporučoval začít psychické zkoumání uvědoměním si vlastního daimóna či osudu.“ Moore chápe pod vlivem Ficina planety v astrologickém pojetí jako hluboké vzorce a pohyby duše, a z toho důvodu se mu zamlouvá Ficinova (a nejen jeho) hermetická idea, že určité hmotné předměty ve světě odpovídají planetám. Tak se z hmotného světa stává svého druhu projekční plátno, které umožňuje stahovat „nebeské vlivy“, neboli obklopovat se určitými substancemi, které tyto vlivy zachycují, což může podle Ficinovy a Moorovy okouzlené psychoterapie napomáhat rozvoji určitých sil a pohybů duše.

Obrazy zvířetníku a sedmi tradičních planet nemusíme brát doslovně, ale vnímat je jako poetické obrazy znázorňující fundamentální sklony psyché. Víc než cokoli jiného nám astrologie nabízí možnost, jak žít imaginativně v souladu s přírodou. Ve svém pozdějším díle Návrat k okouzlení seMoore ještě důsledněji přiblížil původním astrologickým ideám a vytkl si za cíl udržet astrologii na hranici okultních věd a moderní psychologie, aniž by jeden z přístupů dominoval. K renesančnímu pojetí astrologie (ale v posledku nejen jí) Moore dodává: „Podle mne bylo největším přínosem renesance přijetí kosmu jako základního prvku v našem pojetí lidského života. Ficino, básnici a mágové této doby dokázali znovu spojit přírodu a kulturu a tříbit neutuchající souhru mezi lidským konáním a přírodními jevy.“

Moorova kniha o Ficinově astrologii je oduševnělým úvodem k takto pojaté kosmické citlivosti. 

Planety v nás – astrologická psychologie Marsilia Ficina, nakl. Malvern, 2011 

Adam Borzič,

(nar. 1978), básník, člen skupiny Fantasía. Spolu s Petrem Řehákem a Kamilem Bouškou vydal knihu Fantasía (Dauphin 2008). Vystudoval teologii při ETF-TKT UK. Básně, odborné a  publicistické texty publikoval např. v Tvaru, Reví Mítink, Revue Vlak, A tempo revue, Křesťanské revue, Dingiru, Deníku Referendum, MF Dnes, Ateliéru. Byl zařazen do antologie Nejlepší české básně 2010. Na podzim 2011 mu vyjde sbírka básní Rozevírání! v nakladatelství Dauphin. Žije v Praze.