Když pomineme revoluční měsíc, kdy se pozdější Respekt – pod dobově přímočarým názvem Informační servis – psal a sestavoval v Galerii U Řečických, tak první opravdová redakce pomalu se formujícího časopisu byla v Bolzanově ulici kousek od pražského Hlavního nádraží. Pro novináře není důležité jen to, jak má vybavenou kancelář, ale také – a v bouřlivé době na sklonku roku 1989 to platilo obzvlášť – na jak strategickém místě se jeho redakce nachází. Bolzanka byla z tohoto pohledu umístěna opravdu skvěle. Pokud tedy necháme stranou zdravotní hledisko: dvacet metrů od oken vedla pražská magistrála, už tehdy plná aut s výfuky bez filtrů spáleného benzinu nebo nafty. Ale tento „zádrhel“ tenkrát v redakci plné cigaretového kouře vůbec nikdo neřešil.
Podstatná byla pospolitost a společný zájem na věcech veřejných a toho bylo v redakci spoustu. To nadšení přesahovalo do dalších, nejen geografických, prostorů, zjednodušeně – nebyli jsme žádnou uzavřenou bublinou. Bolzanka byla křižovatkou. V redakci se střetávali „lidé odevšad“. Od čerstvě zvoleného prezidenta přes některé členy vlády, studentské vůdce, vracející se emigranty, undergroundové postavy až po ztracené existence, bezdomovce či právě amnestované vězně toužící po někom vstřícném, komu by mohli popsat své osudy. Bez Bolzanky a její otevřenosti bych asi nebyl dobrým novinářem.
Další štace
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
