Doháněči a kverulanti

Tak jako si formule v autodráze sem tam prohodí své jinak paralelní trasy, křižují se i cesty Čechů a Slováků na společné cestě moderní historií.

Jedním z takových uzlových bodů byl rok 2006. V obou zemích se volilo, Češi vyměnili levici Jiřího Paroubka za pravici Mirka Topolánka, naopak na Slovensku poprvé triumfoval socialista Robert Fico.

Po tomto střídání nastala i rozlučka v otázce eura, které se zpočátku jevilo jako logické pokračování vstupu do EU. Obě země se k převzetí jednotné měny i zavázaly jako k důležité součásti integračního procesu. Slováci cestu k euru dotáhli, zatímco Češi na ni tehdy začali rezignovat a dodnes u toho zůstali.

Proč se každý z národů vydal jinudy a kdo nakonec udělal lépe?

Vstupenka do klubu

„Rok 2006 byl zlomový,“ vzpomíná někdejší koordinátor přijetí eura na Slovensku Igor Barát. V odpovědi na otázku, co se mu zdálo jako rozhodující okamžik, tahá z paměti Ficovo vítězství a následnou nejistotu, když se nový premiér zdráhal říct k euru jasné slovo. V kampani opakoval, že je ještě třeba vyhodnotit, jak moc je celý projekt pro Slovensko prospěšný, a u toho zůstal i bezprostředně po volbách. Dokud se nedošel poradit do centrální banky, kde u neveřejného jednání seděl i Barát. Schůzku popisuje jako „nic hluboce sofistikovaného“. Debatovalo se prý hlavně o hrozbě výkyvů směnného kurzu v případě pokračujícího lavírování. Po skončení Fico novinářům oznámil, že euro bude – a tak se také stalo. Když Slovensko obstálo po dobu…