Před více než sto lety dovolila pražská Akademie výtvarných umění ve svých ateliérech studovat vůbec první ženě. Dominantně maskulinním časům naštěstí na naší nejprestižnější umělecké škole začal po revoluci zvonit umíráček. Cestu k rovnému zastoupení zásadně urychlilo loňské rozhodnutí zvolit do čela AVU Mariu Topolčanskou. Je to první rektorka v její dvousetdvacetitříleté historii a nyní ji ve funkci čeká její první řádný školní rok. Jaký má teoretička architektury pohled na dění ve škole, na bydlení ve městech a proč by umělci měli mít větší odvahu riskovat?
Jaký je to pocit, dosáhnout na škole coby první rektorka takto historické mety, řešíte to v sobě?
Moc ne. Navíc to není moje zásluha, šance mít první rektorku AVU spočívala v tom, že volba probíhala mezi dvěma kandidátkami a jedním kandidátem, takže byla docela velká pravděpodobnost, že to bude žena. Ale pochopitelně je to pro školu významná událost. A to v tom, jak se nyní bude vyvíjet, jak se na ní třeba budou bořit stereotypy, které na ní přetrvávají, nejenom ty genderové. Do vedení školy navíc přicházím jako architektka, tedy poněkud zvenčí výtvarného umění.
Která se navíc narodila na Slovensku.
Přesně tak. AVU svou volbou prokázala, že je to otevřená instituce.
Ve funkci rektorky jste už od února, narazila jste od té doby vůči vám na nějaké stereotypy?
Cítím se být naopak velmi přijatá. Dost…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
