Umožnit pacientovi s nevyléčitelnou nemocí prožít kvalitní život i v jeho závěru je úkol nesmírně náročný, a paliativní medicína náročný obor je. Za dobrou zprávu lze považovat, že je jí věnováno stále více pozornosti, u odborné i laické veřejnosti. A proměňuje se také vnímání smrti. „Pracuji nejen s pacienty, ale i s rodinami, které mají hospitalizovaného někoho z blízkých v intenzivní péči. Cítím, že v posledním roce, poznamenaném pandemií, jsou otevřenější, pokornější, že si uvědomují, jak moc jim na člověku, kterého mají v nemocnici, záleží, a jsou schopni o tom víc mluvit,“ říká lékařka a přednostka Kliniky paliativní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Kateřina Rusinová.
Máte po službě. Budete odpočívat? Dohánět resty doma?
Čeká mě ještě dohnat resty tady na klinice, vyřídit došlou poštu a další administrativu. Hodně času teď věnuji také práci v Etické komisi při ministerstvu zdravotnictví a pro odbornou společnost paliativní medicíny i seminářům pro mediky, které nyní probíhají distančně. Tam se domlouvám s kolegy-vyučujícími, aby byly semináře interaktivní, připravuji pro mediky aktivity před daným seminářem, co si mají přečíst a jaké otázky by měli zodpovědět. Přibližně za hodinu mě čeká ještě konzilium na neurologii, kde mám rodinu pacienta s Huntingtonovou nemocí, neurodegenerativním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
