Jsem raději lokální než globální

 Mluví se o něm jako o „gastrobuditeli“, on se však cítí být hlavně patriotem z jihočeského Tábora. Na otázku, proč tohle říká zcestovalý muž čerstvě po Kristových letech, odpovídá, že je zkrátka kluk, který má rád místo, kde se narodil, žije – a kde by rád i umřel. Stejně umanutý jako ve vztahu k Táboru je Jan Čulík, majitel podniků Thir a Výčep, při propojování místních farmářů, podnikatelů a sousedů.

Už mluvíte o tom, kde byste i rád umřel. Čím vás Tábor tak uhranul?

Vycházím z toho, že to je místo, kde mám kořeny a kde mají kořeny moji předci. Vždycky se mi tady líbilo a pokaždé, když jsem byl někde v zahraničí, se mi po něm stýskalo. A stýskalo se mi ani ne po lidech, protože s těmi může být člověk v kontaktu i na dálku, ale spíš po tom materiálním starém Táboře, po dlažebních kostkách a křivolakých uličkách. Po geniu loci, který má. Zní to jako klišé, ale tohle město bylo postaveno na myšlence – a je to tady cítit na každém kroku.

Přesto je Tábor turisty neobjeven. Lidé míří do Krumlova, do Jindřichova Hradce… a Tábor míjejí. Proč zůstává stranou zájmu?

Myslím, že tohle je tradovaný omyl, Tábor už objevený je. Teď v létě, po koroně, to bylo dokonce turisticky dost na hraně. Možný důvod, proč dlouho objevený nebyl, je nejspíš prozaický – my tady nemáme žádný hrad ani zámek, což je pro každé město zásadní pamětihodnost.

Čím se tedy stalo,…