Nekonečná česká stopa

Jaroslav Procházka solární energetice fandí. Střešní panely má doma už třetí rok a podle měření, která jeho chytrá síť každý den archivuje do počítače, zatím vše běží podle plánu. Možná i o něco lépe. „Cena elektřiny se lehce zvedá, takže návratnost se zkracuje,“ pochvaluje si Procházka svoji investici. Když ji porovná s tím, co díky ní ušetří za elektřinu, měl by být na svém do roku 2030. Tedy ne hned, ale dřív, než čekal.

Totéž v poněkud větších dimenzích ho teď čeká i v práci.

Procházka pracuje jako energetik továrny Lego na Kladně, a tím pádem byl i jedním z hlavních zodpovědných za instalaci fotovoltaiky na střechy podniku. Solární elektrárna tu pokrývá dvě ze tří výrobních hal. Tvoří ji 3570 panelů, a kdyby se poskládaly těsně vedle sebe, zaberou půlku fotbalového hřiště. Od ledna jsou v provozu a Lego o ní mluví jako o jedné z největších střešních elektráren v Česku.

Když panely začátkem roku začaly vyrábět elektřinu, venku bylo těsně nad nulou a na střeše foukalo. Slunce skrz mraky nevykouklo během novinářské exkurze ani jednou. S hubeným únorem se ale počítá. „Zatím vyrábíme podle plánu,“ konstatuje Procházka, když po návratu ze střechy v kanceláři vytahuje graf celoroční očekávané výroby. Únor se na ní podílí ani ne ze čtyř procent, hlavní sezóna začíná až teď v létě. Pokud se plán naplní, ročně panely vyrobí skoro jednu gigawatthodinu a investice se vrátí za sedm let.

[image id=„200214684“ caption="Kdyby se 3750 fotovoltaických panelů poskládalo vedle…