0:00
0:00
Téma29. 7. 20209 minut

Klima potřebuje svého Forresta Gumpa

Hollywood se cítí zatím nejlíp v temném světě, dokumentaristé nabízejí naději

Ve filmu Den poté poté přineslo ohřívání planety paradoxně novou dobu ledovou, jež zmrazila severní polokouli.

Klimatická změna sice může být nejdůležitějším tématem dekády, ale z hollywoodských filmů to vyčíst rozhodně nejde. Současná kinematografie se této hrozbě spíše vyhýbá. Nejčastěji ji zachycuje v metaforách, které nemají vylekat publikum. Na akční či katastrofický žánr, kam se téma střetu přírody s člověkem historicky soustředilo nejvíc, je klimatická změna příliš rozsáhlá, abstraktní, teoretická, pomalá – a hlavně až moc negativní. Tedy v protikladu k základní logice filmového průmyslu – dostat do kina co nejvíc diváků. Napřímo prezentované katastrofické scénáře v době, kdy je publikum téměř denně žije přímo či zprostředkovaně, zaručí pravý opak. Hollywood tak zatím spíš hledá, jak nemluvit o ekologii a klimatické změně před prázdnými hledišti. Trend bez příkras „ukázat, jak to je“ se tak prosadil především v dokumentech, které zároveň hledají, jak převrátit tradiční vyprávění „zkázy a deprese“ v naději.

Vrátit úder

↓ INZERCE

V hraném filmu příroda vždycky vracela úder. Až donedávna ukazovaly katastrofické snímky sopky, tsunami nebo zemětřesení jako erupci živelní síly. Skrze ně příroda vymezovala příslušné místo v řádu světa lidem, kteří z něj svým chováním vystupovali. Ať už to byla Přílivová vlna z roku 1973, o rok mladší Zemětřesení nebo SopkaTwister z poloviny devadesátých let, všechny filmy tak či onak odrážely existenciální pnutí člověka mezi přináležením k přírodě a nadřazenou existencí poháněnou jeho egem.

[pull-quote…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc