Dopis z New Orleans

Letáky s nápisy „swamp tour“, lákající turisty z New Orleansu do louisianských bažin, jsou v každé turistické kanceláři i větších restauracích. Vidina jednoho dne stráveného aligátorům na dosah je lákavá. Malá loď, pár lidí na palubě, místní průvodce a půl dne stráveného v mokřadech. Hodina či dvě cesty z města a turisté jsou v divoké louisianské přírodě. Projíždějí bažinou lemovanou cypřiši, pozorují pelikány a volavky a doufají, že zážitek završí aligátor někde poblíž. Průvodce skupinu za hodinku vysadí u autobusu a s výdělkem se vrátí domů. Ti, kteří v jižní Louisianě žijí, si turismem přivydělávají. Vodu mají kolem sebe pořád. Narodili se do ní, živí se stejně jako generace před nimi rybařením a lovením krevet, ústřic a krabů. Voda jim ale rok od roka dělá větší starosti.

Venice je malé rybářské městečko, vzdálené necelé dvě hodiny jízdy z New Orleansu. Leží přesně tam, kde se řeka Mississippi vlévá do Mexického zálivu. Řeka, záliv i bažinaté okolí byly vždy zdrojem života zdejších rybářů. Stoupající hladina, ničivé hurikány, každoroční záplavy i ropné havárie ale z Venice a okolí postupně dělají místo duchů. Opuštěných domovů přibývá a mizejí celé čtvrti, vypráví mi můj soused Lee: „Za posledních pět let zmizelo tolik domů! Všichni, kdo ještě zůstávají, vám na požádání ukážou několik míst, kde ještě předloni stál dům a dnes už v něm nikdo nebydlí. Po posledních záplavách se tam lidé už nevrátili.“

Lee žije celý život na předměstí New Orleansu. Donedávna se živil…