Atomová spása?

Elektrárna v Dukovanech má dvě strojovny a v každé z nich čtyři turbíny. Tak si jich tu považují, že mají i svá jména. Zdeňka, Marie, Irena, Alena, Dáša, Marta, Gerda a Lenka.

Nápisy nejde přehlédnout, v technicistním a těžkotonážním provozu plném trubek a strojů jde o milý lidský prvek, který praští do očí. Velká černá tiskací písmena jsou vyražená rovnou na béžovém kovovém bednění, pod nímž každá z turbín skrytě pracuje. Jedna z legend praví, že stejně se jmenovaly milenky prvních zdejších strojníků. Podle jiné bylo cílem vzdát hold ženám, které na stavbě pracovaly. Možná platí obojí. Anebo – jak to bývá, když stroje dostávají lidská jména – šlo jen o to zdůraznit, že se nejedná o úplně běžná zařízení.

Natlakovaná pára, ohřátá teplem z reaktoru v sousední budově, každou turbínu roztáčí rychlostí padesáti otáček za vteřinu. Je-li reaktor srdcem elektrárny, turbíny jsou její svaly. Právě ony plní hlavní poslání, kvůli kterému celá stavba stojí – vyrábět elektřinu.

V součtu za obě strojovny loni Dukovany poslaly do sítě skoro 15 terrawatthodin. To je pro představu stejně, jako spotřeba celé Prahy za dva a půl roku. Výkonnější elektrárna je už jen ta v Temelíně, ale jen o málo. Obě dohromady loni vyrobily 30,2 TWh elektřiny, třetinu veškeré zdejší produkce.

Jádrem proti…