Vyšel speciál Respektu o proměnách životního prostředí

Určitě to zažil každý – trápila ho nějaká bolest, nachlazení, chřipka, pak ale omylem zakopne palcem u nohy o práh a na předchozí bolení v tu chvíli zapomene. Tak je to s problémy způsobenými změnou klimatu, které teď v myslích mnoha lidí vytlačil koronavirus. Je nepochybně těžké soustředit se na dvě tak velké výzvy najednou, ale klimatické změny nás jen tak ze svého sevření nepropustí.

I proto jsme se rozhodli připravit tento speciál, který se proměnám našeho životního prostředí (v tom nejširším slova smyslu), věnuje. Sestavili jsme ho z nových textů, ale i těch, které zachytily vývoj, případně vyvolaly silnou reakci ve společnosti. Z té poslední kategorie je rozhovor se světově známým klimatologem Hansem Joachimem Schellnhuberem z Postupimského ústavu pro výzkum dopadů klimatických změn. Jeho přesný popis situace se stal jedním z nejčtenějších rozhovorů v historii Respektu. Zaujal několik set tisíc čtenářů.

Pokud jde o novinky, kolegové Tomáš Brolík a Matěj Stránský například pro tento speciál zajeli do parku Eendragtspolder nedaleko nizozemského Rotterdamu. Park je totiž unikátní tím, že je zřízen proto, aby se tu mohla rozlévat mořská voda. „Po celé naše dějiny jsme vodu odráželi, přehrazovali zátoky a brali si od ní zemi,“ říká redaktorům Respektu Johan Helmer, „ale už dvacet let je jasné, že to nestačí. Musíme ji pustit za naše hráze a udělat jí prostor tam, kde žijeme.“ Nebylo to snadné, spousta lidí přišla o své pozemky, ale země se prý už teď musí chystat na možné klimatické změny a případnou stoupající hladinu moře.

Snažili jsme se zachytit rizika i příležitosti klimatických změn. Zajímalo nás, jak se na situaci připravuje armáda, obce, kterým umírají lesy, jaký to má vliv na migraci z Afriky, nebo třeba jak téma zpracovává Hollywood.

Pravidelní čtenáři Respektu si jistě všimli, že se tématu životního prostředí a klimatických změn věnujeme od svého vzniku. Klima je pak na stránkách v posledních letech častěji. Je to totiž téma číslo jedna. Byť to tak v Česku stále nevypadá.

V roce 1993 jsme publikovali rozhovor s ekologem a někdejším ministrem životního prostředí Ivanem Dejmalem, v němž přesně popsal tuzemskou lhostejnost a malou představivost. Byť tu zmiňoval i na celosvětové úrovni. Na otázku, jestli není mlčení většinové společnosti dané také tím, že životní prostředí nemá svého Churchilla, který by ji strhl vizionářským projevem, Ivan Dejmal odpověděl: „Ne, my čekáme na situaci, ve které to populace pochopí sama od sebe, pod tíhou problémů. Churchill varoval před válkou od roku 1932 a lidé mu dali hlas až ve chvíli, kdy se to, před čím varoval, stalo skutkem. Kdybychom chtěli vzít na náš případ churchillovskou paralelu, tak nás v podstatě nečeká nic dobrého. Ostatně největší pesimisté z řad ekologů tvrdí, že lidstvo se probere až ve chvíli, kdy mu smrt poleze pode dveřmi do bytu a kdy vzhledem k setrvačnosti rozkladných trendů bude už na jakoukoli záchranu Země pozdě.“

Tak snad…

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor

Přejít na speciál Klima