Šídlo: Z MeToo si dělat legraci neumím

Pod titulkem Všechno se dá změnit  připravil týdeník Respekt nový speciál, ve kterém najdete 18 rozhovorů s lidmi, kteří nás inspirují a baví. Jedním z nich je i novinář Jindřich Šídlo a jeho show Šťastné pondělí na SeznamZpravy.cz, ve které se nebojí míchat humor a politické zpravodajství. Část interview výjimečně odemykáme jako pozvánku ke koupi obsáhlého speciálu.

Podle čeho si vybíráš události a lidi, z nichž si děláš legraci?

Já si události nevybírám, události si vybírají mě. Snažím se většinou reflektovat to, co se děje. Tradičně zabírají výrazné postavy, to znamená Babiš, Zeman, Okamura. Třeba méně dobře se z nějakého důvodu dělají Piráti. I když důvodů kritizovat je v normálních textech jsou mraky, vtipy na ně se nedělají dobře.

Co z toho, co jsi dělal, mělo největší ohlas u diváků?

Nemám to nijak změřené. Velký ohlas mělo Jak se pozná správný Čech pro poslance Tomia Okamury. Ukazoval jsem Čechy, kteří nejsou tak světlí, jak si představují v SPD. Celá věc souvisela s tím, jak místopředsedkyně SPD v Karlových Varech  řekla, že trdelník nemůže propagovat tmavá holka. V poslední době mělo velký ohlas, když jsme šli požádat poslance Ondráčka, aby nám ukázal, jak se mlátilo na Václaváku.

Proč ses vlastně coby klasický – a úspěšný – novinář pustil do politického humoru?

Po přechodu do Seznamu mi můj šéf Jakub Unger řekl, že by chtěl krátký, trochu vtipný komentář. Začal jsem tedy minutovým komentářem a vůbec nevěděl, co s tím. Po krátké době se ke mně připojil Tomáš Dusil, což je génius, který dokáže slova skvěle ztvárnit obrazově. No a tak jsme se začali učit dělat videa.

Co tedy dnes jsi? Satirik, humorista, nebo novinář?

Myslím, že jsem pořád novinář.

Jsi politický komentátor?

Novinář a komentátor, pouze podávám informace a názory jinou formou a trochu nafoukaně si myslím, že se mi daří oslovit i lidi, kteří by si vážný komentář nepřečetli, a obrátit je tak k vážným tématům.  Někdy to jsou prvoplánově legrační věci, protože se potřebuju zahřát v potlesku fanoušků za jednoduché vtipy, ale většinou ne. Například když jsem dělal Václava Klause a vztah k Evropské unii a dotacím, tak to mělo – a doufám, že to třeba někteří lidé pochopili – vystihovat celé Česko.

Existuje metoda, jak dát najevo, že jde o nadsázku? Nebo si s tím nelámeš hlavu?

Můj pořad je prostě definovaný jako satirický, takže je to jasné. Větší problém nastal zatím jednou, když jsme vyzvali voliče Miloše Zemana, aby šli volit až ve druhém kole. Tehdy jsme se pohybovali na hraně, to cítím z hlediska společenské odpovědnosti autora. Sice jsem u toho nemrkal, ale byl tam obrázek Miloše Zemana. Přirovnal jsem ho k boxerům, kteří taky čekají, až jim vyberou soupeře, a potom jdou boxovat. Měli jsme tam Zemana v pásu a s pěstmi, takže jsem si říkal, že to musí každý pochopit. Jenže někdo to vzal, dal na letáky a poslal na sever Moravy do všech schránek, což mě naštvalo, protože jsem nechtěl ovlivnit volby. Ten vtip vycházel z chování Miloše Zemana, který se tehdy tvářil, že první kolo neexistuje. Šlo o jediný moment, kdy jsem se trošku lekl toho, co jsem udělal.

Nedávno jsi měl možnost navštívit v USA  jednoho z nejlepších politických satiriků současnosti Johna Olivera. Co sis z toho odnesl?

Nic dramatického. Loni začínala další série HBO Last Week Tonight a oni pozvali do New Yorku novináře ze zemí, kde vysílá HBO. Takže jsem letěl do New Yorku a viděl jsem se ve skupině novinářů půl hodiny s Johnem Oliverem. To bylo celé. Přišel bez agenta a trpělivě odpovídal. Vysvětloval třeba rizika přílišného soustředění se na Donalda Trumpa a popisoval, jak se pokouší se mu vyhýbat. Trump vypouští mlhu, do níž mluví jako sedmileté dítě, a je důležité v té mlze najít věci, které jsou pro Ameriku podstatné.

Politická satira se obvykle dělá pro lidi s určitým názorem, do něhož se autor nějak trefuje. Do jaké míry je to limitující?

Samozřejmě že lidem, kteří se cítí názorově v opozici vůči dnešní společenské většině, to konvenuje víc. Až bude vládnout někdo jiný, tak to bude úplně jinak. Je to jasné – když si porovnáte, jak si americké pořady Late Night dělaly legraci z Obamy a co dělají teď za Trumpa, je tam viditelný rozdíl. Je to pochopitelné, protože tvůrci jsou liberálové a Trump jim dodává střelivo fakt každý den. Je to součást kulturního střetu.

Cítíš se jako součást kulturního střetu?

Ne. Jsem pořád novinář s názory, které se možná vyvíjejí, ale v zásadě jsou pětadvacet let stejné. Takže mě jako součást střetu cítí spíše publikum – ti, kdo se mnou souhlasí, ale ještě víc ti, kdo mě nesnášejí.

Petr Čtvrtníček kdysi v České sodě zesměšňoval politiku ve stylu úder na solár a zřejmě si moc nelámal hlavu s následky. Co je cílem tvého pořadu?

Politiku popisuju a sleduju hrozně dlouho, takže jsem možná už okoral. Jsou některé věci, které považuju za osobní. Úplně typicky je to rasismus. To, že máme v programu Okamuru, což je prostě fašizoidní gauner, není dělání si legrace z Tomia Okamury. Je to spíše smutný popis společnosti, který může na něco podstatného ukazovat. Chci něco popsat vlastně úplně stejně jako u politického komentáře. Vysvětlit a zároveň trochu pobavit a možná se dostat k lidem, které by jinak třeba dané téma vůbec nezaujalo, pokud by se objevilo v novinovém či webovém komentáři.

Vnímáš humor i jako možnost vypořádat se s přehnanou korektností, na niž si mnozí stěžují?

Ne, vůbec. Mně debaty o nebezpečí politické korektnosti připadají ujeté. Samozřejmě člověk občas kouká, že věci, které byly za jeho mládí normální, už dnes normální nejsou. V jistých případech je dobře, že normální nejsou. Protože kdybychom šli časem dál, tak se dostaneme k tomu, že bylo běžné říkat černým Američanům negři. Takže jde do jisté míry o zdvořilost, která samozřejmě občas přejde trochu do ujetosti. Ale opravdu nepřemýšlím o tom, jestli bych neměl něco říct nebo vyjádřit jinak, jen aby to bylo nekorektní. Korektnost je věc, kterou se při své tvorbě vůbec nezabývám. Přirozeně mám asi nějakou záklopku a nebudu ji otevírat jenom proto, abych potom mohl říct: „Ježíš, to je hezky nekorektní…“

Opravdu není téma, kdy máš chuť popustit otěže nekorektnosti? Co třeba gender?

Takové téma mě nenapadá a není to rozhodně gender.

Objednejte si tištěný speciál

Speciál je dostupný k zakoupení také na novinových stáncích, na webu i v aplikacích pro Android a iPad/iPhone. 

Pro objednání speciálu přes SMS pošlete zprávu ve tvaru:
LIDE JMENO PRIJMENI ULICE C.P. OBEC PSC (vzor: LIDE JAN NOVAK SOKOLOVSKA 22 PRAHA 8 18000) na číslo 90211.

Magazín vám doručíme až do schránky.

Objednací SMS jsou zpoplatněny podle běžného tarifu vašeho mobilního operátora. Cena SMS služby včetně doručení výtisku do vaší schránky na libovolnou adresu v ČR je 99 Kč vč. DPH. Službu technicky zajišťuje ATS Praha. Infolinka 296 363 199 v pracovní dny 8:00 – 17:00, www.platmobilem.cz. Službu je možné využít do 30. 9. 2019.